Revize ekologických zákonů napodruhé mírnější

„Tento materiál si klade za cíl zjednodušit legislativu, která se týká ochrany životního prostředí tak, aby nedošlo ke snížení ochrany a na druhou stranu tak, aby byl ulehčen život firmám a podnikatelům,“ představil schválený text na tiskové konferenci vlády její místopředseda pro ekonomiku Martin Jahn. Jeho úřad byl hlavním autorem materiálu s názvem „Identifikace problematických oblastí environmentální legislativy ve vztahu k podnikatelskému prostředí“. Ten začal vznikat již v loňském roce a jeho první verze předložená v červnu Radě vlády pro udržitelný rozvoj vyvolala celou řadu negativních rekcí. Největším problémem byl především fakt, že téměř výhradním autorem vládního materiálu byly lidé ze Svazu průmyslu a dopravy. Dalším, na který upozornily nevládní organizace Hnutí Duha, Ekologický právní servis a sdružení Arnika, byla nízká znalost legislativní problematiky, která se na některých místech široce rozkročeného materiálu objevovala (viz zpráva EkoListu Jahnova skupina navrhuje radikální reformu ekologických zákonů).

Kvůli řadě neshod také v březnu na vlastní žádost opustil přípravnou skupinu zástupce ministerstva životního prostředí. Letos na jaře vznikl druhý materiál - na půdě ministerstva průmyslu a obchodu. Ten se zabýval téměř stejnými právními předpisy jako listopadový text úřadu Martina Jahna. Byl však nakonec stažen.

Materiál místopředsedy vlády v červnu vrátila k dopracování Rada vlády pro udržitelný rozvoj a do pracovní skupiny se vrátil zástupce MŽP. V průběhu července až září byl nový návrh projednáván v pracovních skupinách složených z odborníků ministerstev, hospodářské sféry, nevládních ekologických organizací a odborné veřejnosti. „Materiál, který nakonec vznikl, je něco úplně jiného než jarní návrh, tedy, pardon, jarní shrnutí požadavků Svazu průmyslu a dopravy. Především se podařilo oddělit opravy očividných chyb v zákonech od ataku na standardy ochrany zdraví, péče o krajinu nebo občanských práv,“ říká Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha, který se účastnil přípravy materiálu jako zástupce nevládních organizací. Vedle něj se práce zúčastnila například Eva Tylová (Zelený Kruh), Ivo Kropáček (Hnutí Duha), Luděk Šikola (Ekologický právní servis) nebo Pavel Černohous (Atelier pro životní prostředí).

Materiál nic neřeší

Text schválený vládou ČR se podstatně zkrátil a místo rozvláčných pasáží hodnotících politiku životního prostředí se zaměřil na sedm zákonů a s nimi spojených nařízeních a vyhlášek. V původní verzi byla celá úvodní část věnována tvrzení o zpřísňování požadavků Evropské unie při přepisu do české legislativy. Autoři první verze v tom viděli hlavní problém, který dusí český průmysl a je podstatným prvkem, který snižuje konkurenceschopnost české ekonomiky. V novém textu se zmínky o zákonech České republiky, které jsou přísnější nad rámec nařízení Evropské unie, objevují jen málo a jsou vždy pečlivě dokládané, jako například v případě požadavku na denní limity výroby a při vypouštění odpadních vod s obsahem kadmia a rtuti.

Environmentální zákony, které by měly projít změnami *Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, včetně příslušných prováděcích předpisů: - Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech - Nařízení vlády č. 71/2003 Sb., o stanovení povrchových vod vhodných pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů a o zjišťování a hodnocení stavu jakosti těchto vod - Vyhláška č. 293/2002 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových *Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, včetně příslušných prováděcích předpisů: - Nařízení vlády č. 112/2004 Sb. o Národním programu snižování emisí tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého a oxidů dusíku ze stávajících zvláště velkých spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší - Nařízení vlády č. 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší - Vyhláška č. 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu - Vyhláška č. 356/2002 Sb. kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování * Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů * Zákon č. 477/2001 Sb. o obalech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů *Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů - Nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování * Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů * Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Místopředseda vlády Martin Jahn si na tiskové konferenci pochvaloval, že konečný text vznikl jako konsensus mezi podnikateli a ekology. „Vznikl materiál, který společně připravilo ministerstvo životního prostředí a ministerstvo průmyslu,“ řekl Jahn. Přesto Jiří Hanzlíček, poradce ministra průmyslu a obchodu, říká: “Schválený materiál vůbec nic neřeší.“ Podle něj by bylo potřeba věnovat práci na skutečném auditu ekologické legislativy celé čtyři roky, protože problémy se najdou ve všech 116 právních předpisech, které regulují ochranu životního prostředí v České republice. To předkládací zpráva materiálu přiznává. Podle autorů jde jen o první analytickou fázi, která by měla být dopracována do konkrétního návrhu nebo převedena do platných právních předpisů ve většině případů do doby jednoho roku, někde až čtyř let.

Schválení vládou si pochvaluje Svaz průmyslu a dopravy ČR, vidí v něm „splnění dlouholetého požadavku Svazu na eliminaci zbytečných překážek rozvoje ekonomiky.“ Přestože se v materiálu téměř ve všech případech jako řešení navrhuje ustavit další analytické týmy, které budou nadále zkoumat situaci a po čase podají návrh konkrétního řešení.

Voda, poplatky a účast veřejnosti

Identifikace se zabývá problémy sedmi zákonů a jejich prováděcích předpisů. Nejčastější výtky směřují ke zbytečné administrativě nebo k přísnosti povolených limitů znečištění, zejména v oblasti odpadních vod. V oblasti vod se také nejčastěji zmiňují vyšší požadavky české legislativy oproti zvyklostem v zemích Evropské unie. Velkým problémem je označení všech povrchových vod na území ČR jako citlivé oblasti. To vede k přísnějším požadavkům na čistírny odpadních vod, které musí vybudovat každá obec nad 10 000 obyvatel. Náklady, které je ještě třeba investovat do roku 2010, kdy by měli všechny čistírny být v provozu, dosáhnou podle předpokladů 61 miliard korun.

Pro průmyslovou sféru jsou špatně nastavené také poplatky za znečištění vypouštěné do ovzduší. Poplatky zůstávají stejné jako v roce 1991 a podle materiálu místopředsedy vlády pouze plní funkci daní, které končí v pokladně Státního fondu životního prostředí. Na to ostatně před nedávnem upozornila i zpráva OECD, která navrhuje poplatky zvýšit alespoň o inflaci. Pak by opět mohl být pro výrobce určitou motivací. V dnešní situaci mohou podle Identifikace být někdy náklady státu na výběr vyšší než zisk z poplatků. Na druhou stranu materiál připomíná, že fondy SFŽP jsou určeny na projekty k lepší ochraně životního prostředí, na rozdíl od plánových ekologických daní z energií. U nich bude příjemcem státní rozpočet a nelze očekávat přímé využití pro ochranu přírody.

Vládou schválený text upozorňuje na nesmyslnost v současnosti platného paragrafu 43 v zákoně o ochraně přírody a krajiny. Ten určuje, že o výjimkách ze zákazu ve zvláště chráněných územích, rozhoduje právě sama vláda. Text říká, že podle některých právníků je dokonce tento paragraf protiústavní, vláda nemůže rozhodovat ve správním řízením, tedy ani o výjimkách.

Ve schváleném textu zůstala, již v jarní verzi obsažená, pasáž o postavení občanských sdružení ve správních řízeních, kterou zaručuje Aharhuská smlouva. Text opakuje tvrzení o tom, že „v některých případech dochází ke zneužívání daných práv a k prodlužování doby nezbytné pro přípravu investic“. Nicméně text přiznává, že v některých případech je na vině špatná práce úřadu nebo snaha o odsouvání rozhodnutí na vyšší instance. Identifikace navrhuje jako řešení prostudovat dosavadní případy účasti veřejnosti, limit na tuto práci je čtyři roky. Vedle toho by měla vzniknout další studie, která bude mapovat situaci v ostatních členských státech Evropské unie.

Koncepce autorizovaných osob

Velkou část materiálu zabírá diskuse o principu posuzování vlivů záměru na životní prostředí (proces EIA). Podle podnikatelů je celý proces z hlediska investičních záměrů velmi složitý a časově náročný. Při plném uplatnění všech zákonných lhůt zabere nejméně šest měsíců. Diskuse v odborných skupinách se rozhořela nejen nad současným pojetím procesu EIA, ale i nad možností jeho změny, například začlenění do povolovacího řízení a jeho návaznost na nový stavební zákon. Nicméně vzhledem k roztříštěnosti pohledů na tuto problematiku se nepodařilo dosáhnout v řadě bodů jednotného stanoviska.

Například nedošlo ke shodě u institutu autorizované osoby. Lidé, kteří připravují posudky a dokumentaci musí splňovat kvalifikaci hned trojí, jedni obecnou podle zákona o EIA, druhá se týká autorizace pro vlivy na veřejné zdraví a třetí pro lokality soustavy Natura 2000. Při jednání v odborných skupinách se shodli zástupci ministerstev životního prostředí a zdravotnictví spolu se zástupci nevládních organizací na ponechání speciální autorizace pro Naturu 2000. Naopak ministerstva dopravy, pro místní rozvoj, průmyslu, zemědělství spolu s odborovým svazem a Svazem průmyslu navrhovali variantu jediné autorizace pro celou EIA s tím, že to významně ušetří náklady jak investorů tak veřejné správy. Navíc jsou podle nich autorizace pro Naturu ryze českým výmyslem, který nemá v zemích EU obdoby a ani ho nevyžaduje zákonodárství evropského společenství.

Prvních konkrétních výsledků auditu ekologických zákonů se dočkáme v březnu příštího roku, většina jich však bude aktuální až v období po volbách. Nicméně státní úřady i nevládní organizace se shodují v tom, že debata o problémech, které provázejí aplikaci ekologickýh právních předpisů, by měla pokračovat i nadále. Proto by se měl tento materiál průběžně aktualizovat a zjišťovat jak fungují navrhovaná řešení. První takové zhodnocení by mělo proběhnout v říjnu příštího roku a pak každé dva roky.

(Článek jsme převzali se svolením redakce on-line deníku EkoList po drátě. Ukázkový výtisk tištěné verze časopisu si můžete objednat zde.)

Hugo Charvát