Chráněná krajinná oblast byla kontaminována popílkem za peníze Evropské unie

„Na první pohled vypadala stezka jako každá jiná. Při bližším ohledání se však ukázalo, že v náspu byla ve vrstvě 10 centimetrů pod povrchem použita směs popílku a strusky, kterou liberecká spalovna prodává. Odebrali jsme vzorky, které jsme nechali analyzovat na obsah dioxinů a dalších látek v akreditované laboratoři Axys Varilab ve Skochovicích,“ uvedl vedoucí kampaně Arniky Budoucnost bez jedů RNDr. Jindřich Petrlík.

Výsledky rozborů potvrdily, že obavy místních občanů byly oprávněné: „Z testů vyplynulo, že stezka vedoucí chráněnou krajinnou oblastí obsahuje zhruba tolik dioxinů jako zamořené sedimenty v okolí Spolany,“ řekl Petrlík. Ve vzorcích byla prokázána přítomnost celé škály perzistentních organických látek: dioxinů (PCDD/F), polychlorovaných bifenylů (PCB), hexachlorbenzenu (HCB) a polybromovaných difenyléterů (PBDE). Všechny jmenované látky přetrvávají dlouho v životním prostředí a mají negativní účinky na zdraví člověka i zvířat.

Skutečnost, že na stavbu stezky použila firma Strabag směs prodávanou Termizem pod názvem SPRUK, v odpovědi na podnět Arniky potvrdila i Česká inspekce životního prostředí. Stavba cyklostezky proběhla v létě tohoto roku. Po část této doby neměla spalovna komunálních odpadů Termizo Liberec platný certifikát, který by ji opravňoval k prodeji směsi strusky a popílku jako materiálu ke stavebním účelům. Vyplývá to mimo jiné z vyjádření zaslaného Ministerstvem průmyslu a obchodu.

„Přijde nám opravdu děsivé, že si stavební firma klidně dovolí navézt toxický popílek do lesů v chráněné krajinné oblasti. Nám nezáleží na tom, jestli k tomu mají certifikát nebo ne. Faktem zůstává, že tam ty dioxiny jsou. Nejde o to, jestli je to legální. Jde tady o naše zdraví,“ okomentovala situaci Květa Zíková z Oldřichova v Hájích. Firma Strabag se k celé záležitosti nevyjádřila.

Petr Novák z liberecké spalovny již dříve ve článku pro časopis EURO hájil postup spalovny. "Z odpadu, který bohužel v ČR obvykle bez užitku končí na skládce, liberecká spalovna TERMIZO v roce 2004 zabezpečila roční potřebu tepla 12 000 domácností, elektrickou energii pro pohon všech svých strojů a ještě navíc roční spotřebu 2600 domácností. Výstupní popeloviny nahrazují primární přírodní suroviny jako kvalitní certifikovaný stavební výrobek pro zásypy, 1400 tun železného šrotu je předáno do hutí, a 99,5 procenta výstupního pevného odpadu je tak materiálově využito."

Sdružení Arnika požádalo o vyjádření odpovědné úřady (na úrovni MŽP) v řadě zemí EU. I z těchto odpovědí vyplynulo, že situace v ČR je ojedinělá. Technologie používaná v Liberci, pochází ze Švýcarska. Zde ovšem směs škváry a popílku po vyprání ukládají na skládky. V Německu, Rakousku či Švédsku jsou předpisy přísnější než ve Švýcarsku, což může Arnika také doložit. Od míchání popílku se škvárou odstoupila také Velká Británie.

RNDr. Jindřich Petrlík podotknul, že stezka v Jizerských horách patrně nebude jedinou lokalitou, kde toxická směs skončila. Strabag ještě nyní SPRUK skladuje na ploše u výjezdu z obce Mníšek směrem k Frýdlantu v sousedství potoka. Směs navíc odebírala řada dalších firem: Čefos Větrov (jako podsypný materiál pro příjezdovou cestu na budoucí skládku), ASANO Český Dub (pro rekultivaci skládky v Českém Dubu), Ingeo s.r.o. (jako materiál pro technické zabezpečení skládky v Košťálově), Gesta a.s. Rynoltice (pro technické zásypy na společností provozovaná zařízení - skládky a solidifikační zařízení), BEC odpady a SSŽ Liberec (pro zásypy). Arnika objevila směs také na hromadě před vjezdem na skládku Čefos Větrov.