Tím, že téma etnických ghett smeteme pod stůl, problém nevyřešíme, říká Fumiko Kashiwa
7. 10. 2002 Jana Sobotková [Econnect] -
Zabránit vzniku etnických enkláv nelze, je však možné eliminovat rizika s tím spojená. Takový byl jeden ze závěrů pracovního semináře "Co můžeme udělat pro to, aby se romské enklávy nestaly ghetty", který minulý týden v Brně uspořádalo romské středisko DROM ve spolupráci s Magistrátem města Brna a Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Setkání se pokusilo najít cestu, jak pokročit dál v jednotlivých oblastech. Dva předchozí uskutečněné semináře se věnovaly problematice vzdělávání a zaměstnanosti romské komunity; v pořadí třetí setkání řešilo otázky bydlení: romské enklávy vždy existovat budou a otázkou je, jak využít příležitostí enklávy a jak minimalizovat rizika ghettoizace.
O možných řešeních procesu vzniku etnických ghett v českých obcích jednalo více než 40 odborníků z České republiky a Slovenska. Sotva by bylo možné nalézt jakékoli univerzální řešení situace, účastníci se shodli na obecných principech, které by měly být při snaze zmírnit negativní účinky vzniku ghett dodržovány. "Spolupráce s obyvateli těchto lokalit a zároveň jejich podíl na řešení jejich vlastní situace jsou důležitými předpoklady úspěchu," domnívá se Miroslav Zima, ředitel DROMu. "Shromáždit sociálně slabé rodiny, často romského původu, není řešením nesnadného soužití mezi majoritou a minoritou," upozorňuje Zima. Takový postup ve svém důsledku totiž přináší mnohem více problémů pro obce samotné – například v oblasti školství, trhu práce či bezpečnostní situace obce. V zájmu obcí by mělo být takové situaci předcházet.
"Přeměna romských enkláv v ghetta není jen sociálním problémem romské komunity v České republice, ale i jinde ve střední Evropě," upozorňuje jedna z přednášejících semináře, Fumiko Kashiwa z Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Fumiko Kashiwa pracuje v pražské kanceláři UNHCR od konce roku 2001 a snaží se upozorňovat na problémy, které se spolupodílejí na emigraci Romů z České republiky. "Bytová otázka je v případě Romů jedním z těchto problémů a nemůžeme ji vyřešit tím, že téma smeteme ze stolu. Je příliš jednoduché o problému nemluvit a tvářit se, že tím pádem neexistuje: tak nucené migraci romské komunity nezabráníme," říká Fumiko Kashiwa.
Jak tedy ghettoizaci zabránit? V enklávě by neměl chybět prostor pro komunitní práci, svoje místo má sociální práce, také by mělo fungovat poradenství. Je třeba řešit zaměstnanost – dobrým řešením jsou veřejně prospěšné práce. Nezastupitelnou roli má také svépomoc. "Postup nevládních organizací je v tomto směru dobrý a může být přínosem a pomocí nejen Romům samotným, ale i celé majoritě," je přesvědčen Martin Giňa ze sdružení Roma Rights and Access to justice in Europe (RrAJE).
Během semináře byla prezentována také řada doporučení pro aktivity směřující proti vzniku romských ghett, jak je zpracoval Socioklub – Sdružení pro podporu rozvoje teorie a praxe sociální politiky. Socioklub upozorňuje na to, že ač jsou si ghetta zdánlivě podobná, ať je tvoří etnicky nebo jen sociálně charakterizované skupiny lidí, jedná se jen o vnější podobnost; etnické ghetto přináší v mnoha ohledech podstatně více rizik a problémů než ghetto chudých. Proto je třeba věnovat sociální, vzdělávací, kulturní i volnočasové práci ve vznikajících romských enklávách mimořádnou pozornost už od počátku jejich vytváření. Základním principem musí být princip průchodnosti enklávou směrem dovnitř i ven, jako metodu řešení situace je třeba vždy uplatňovat individuální analýzu a přístup. Socioklub v několika doporučeních zdůrazňuje nutnost spolurozhodování Romů o jednotlivých záležitostech komunity a zodpovědnosti za toto rozhodování; ghetto nesmí být izolované a problémy je třeba řešit dlouhodobě. "Ve skleníku nelze házet kamenem," přirovnává Socioklub: neexistují žádná rychlá, plošná, jednoduchá a radikální řešení. To má jediný výsledek – situace se zradikalizuje. Každé řešení by mělo být chápáno a sdíleno všemi subjekty, kterých se týká.
Jana Sobotková
|