"Je tu celá nová generace, která se zajímá o svět kolem sebe," říká ředitel festivalu Jeden svět Igor Blaževič

Film nemůže změnit svět ani podnítit revoluci, ale může nabourat předsudky lidí o sobě samých a o jiných lidech, míní ředitel filmového festivalu Jeden svět Igor Blaževič. Šestý ročník mezinárodní přehlídky filmů o lidských právech probíhá v Praze, za několik dní se přesune do Brna, Ostravy, Plzně a dalších jedenácti měst v republice. Během následujících osmi dnů uvede 156 snímků ze 30 zemí světa. Kromě dokumentů nabídne i výstavy s humanitární tematikou, panelové diskuse a ocenění pro lidi, kteří přispěli k boji za demokracii a lidská práva.

Davy lidí se tlačí před pokladnami. Lísky na filmy stojí šedesát korun, což je téměř o polovinu méně, než je v Praze obvyklé. Pokud se nedostanete na projekci, protože jsou lístky vyprodané, je možné zajít do takzvané videotéky, kde jsou na výběr stovky filmů, které si můžete pustit v malé místnosti na videu. Festival Jeden svět patří k nejrenomovanějším v Evropě, říká o festivalu hlavní organizátor Igor Blaževič ze společnosti Člověk v tísni. Dokazuje to podle něj letošní složení poroty a zahraniční hosté. Za všechny jmenujme například Nicka Broomfielda z Velké Británie, Roberta Drewa ze Spojených států amerických nebo Patricia Guzmána z Chile. Nad festivalem převzali záštitu tradičně bývalý prezident Václav Havel, ministr kultury Pavel Dostál a primátor hlavního města Pavel Bém. Proč se festival jmenuje Jeden Svět? Tak to byla má úvodní otázka na Igora Blaževiče, hlavního organizátora festivalu.

"Svět je skutečně jeden. Kdekoliv a cokoliv se stane na této zeměkouli, má to dopad na nás na všechny. Platí i opak. Pokud my tady uděláme něco zodpovědného, má to dopad na jiném konci zeměkoule. A hlavně pokud uděláme něco nezodpovědného, tak to má ještě větší dopad na to, co se děje tisíc nebo pět tisíc kilometrů od nás. Tím názvem Jeden svět se hlásíme k tomuto principu."

Jeden svět přináší do společnosti různá témata, každý rok jiné. Co jste pro nás vybrali letos?

"Každý rok přinášíme více témat. Jeden svět se vždy otáčí kolem krizových oblastí, velkých světových výzev, otázek, jaký má dopad globální ekonomika na svět. V tomto roce jsme vybrali i několik tradičních témat jako postavení žen ve společnosti, vyrovnání se s minulostí, přijímání lidí, které jsme odstrčili z různých důvodů na kraj společnosti. Přišli jsme i s novinkami. Jsou to například filmy pro děti ze základních škol. Poprvé jsme zařadili filmy, které promlouvají k dětem mezi 10 - 13 lety. A také máme novou kategorii: důstojné stáří. Myslím si, že naše civilizace neumí stárnout a umírat. Před smrtí stojíme jako před obrovskou hrůzou, před kterou se jakoby ztrácíme."

Proč má smysl ukazovat ve filmu násilí, utrpení, smrt, těžkosti okolního světa?

"Jeden svět neukazuje utrpení jiných lidí, ale ukazuje, jak se obyčejný člověk rve s utrpením. Ty filmy nejsou jen o lidské bolesti, ale o snaze malého člověka vybojovat si svobodu, své právo. Naše filmy nejsou depresivní. Díky filmům o krizových situacích z nás vylézá zlo, ale zároveň také to nejhlubší dobro, které v sobě máme. Film není od toho, aby dělal revoluce, ale pomáhá nabourat předsudky. Nastavuje reflexi nám samým. Některé mladé lidi vede, inspiruje k tomu, aby v tom světě něco udělali."

Jeden svět je soutěžní festival. Podle čeho vybíráte filmy, které získají ocenění?

"Máme tři poroty. Jedna je složená z uznávaných a úctyhodných filmařů. V tomto roce je sestava skvostná. Druhá porota je složená z lidí, kteří programují významné mezinárodní festivaly dokumentárních filmů. To znamená, že obě poroty jsou složeny z profesionálů. Hodnotí jak filmařskou kvalitu, tak důležitost, relevantnost, vzkaz filmu. Třetí porota je hodně zajímavá. Nejsou to profesionálové, ale lidi, kteří sami zažili "lidsko-právní" násilí. Tito lidé hodnotí filmy podle toho, jak jejich vlastní životní zkušenost koresponduje s tím, co filmaři zprostředkovávají."

Jakou máte zkušenost s návštěvností festivalu. Kolik diváků očekáváte?

"Začínali jsme s třemi tisíci diváky. Minulý rok se jenom tady v Praze prodalo zhruba 29 tisíc lístků, v regionech dalších dvacet tisíc. Letos očekáváme 50-60 tisíc lidí. Já sám tomu nemohu uvěřit, i když jsem si to přál. Vyrostla tu celá nová generace, která se o svět zajímá, něco jim říká. Chtějí v něm něco udělat a záleží jim na hodnotách."

Festivalové snímky vybírala odborná porota z téměř tisícovky přihlášených. Hlavní cenu festivalu získala srbská aktivistka Nataša Kandičová. Cenu Homo Homini uděluje společnost Člověk v tísni osobnostem, které se významně zasloužily o prosazování lidských práv, demokracie a nenásilného řešení politických konfliktů.

Mikuláš Kroupa