Knihovny a internet si na vesnici nekonkurují II

Jak probíhá nástup internetu do místních knihoven. Sleduje se nejenom počet, ale i složení uživatelů?

Nástup internetu do obecních knihoven je v plném proudu. Někde začínají, někde jsou dál, ale trend je nastoupen a je nezpochybnitelný. V současné době je na internet napojeno zhruba 1.300 knihoven a jejich počet stále stoupá.

Zajímá nás samozřejmě obojí, počet i složení uživatelů. Aby jich bylo co nejvíce, musí se knihovny přizpůsobit svojí provozní dobou tak, aby občané měli možnost nabízenou službu využívat. Pokud se týká složení, je jasné, že s používáním internetu nemají žádný problém mladí lidé a školní mládež. Přichází mu ale na chuť stále více příslušníků střední generace i seniorů. Že tyto uživatelské kategorie mívají někdy zábrany, je pochopitelné. Proto by v knihovnách měli být připraveni lidé, kteří jsou problematiky znalí a jsou schopni nové zájemce zbavit ostychu, pomoci jim a zaškolit je. Měla by to být vlastně každodenní praxe, ale k větší, takto zaměřené kampani jsou každoročně určeny především dvě celostátní propagační akce - jarní Březen měsíc internetu a podzimní Týden knihoven.

Počítače ve školách jsou snad nejvíce ohrožovány monopolisticky se chovající firmou, kterou Ministerstvo pověřilo jejich instalací. Jste na tom podobně nebo u knihoven je stav příznivější?

Proces internetizace knihoven nebyl a není velkou jednorázovou akcí. Byl zahájen vlastně už na začátku devadesátých let minulého století (zní to hrozně, ale je to tak!) bez větších zkušeností, takže knihovny využívaly především firmy v místě nebo v blízkém okolí a v této praxi pokračují i dnes. Proto monopol v nejbližší době nehrozí, i když by možná určitá míra „unifikace“ neškodila.

Kolik u vás občan za přístup k internetu zaplatí?

Opět je to individuální, záleží na rozhodnutí zřizovatele knihovny. V zásadě je ale možné říci, že nejdražší přístup je v hodnotě 1 Kč za minutu, nejčastěji však bývá účtováno 0,50 Kč za minutu, tj. 30 Kč za hodinu.

Jsou počítače skutečně k dispozici veřejnosti? Je známo, že se na některých místních úřadech znepřístupňuj...

Počítače na obecních úřadech nejsou primárně určeny veřejnosti, jsou to vlastně pracovní stanice pro úředníky a funkcionáře, kteří je potřebují k plnění svých pracovních povinností. Praxe potvrdila, že původní představy o možnosti využívání této techniky zároveň i veřejností byly mylné.

Proto je dobře, že se počítače objevují v knihovnách. To jsou ta správná místa, kde jsou lidé i technika v dostatečném časovém prostoru občanům k dispozici.

Je v knihovnách vyvěšena nějaká nabídka možných služeb nebo způsobů užití počítače pro veřejnost?

V každé knihovně by měl být vyvěšen zřizovatelem schválený Knihovní řád s nabídkou služeb veřejnosti a pokud je připojena na internet, tak i jeho Provozní řád, ve kterém jsou uvedeny všechny podstatné informace včetně možnosti vyžádat si pomoc knihovníka.

Nabízíte veřejnosti kurzy tvořivého užívání počítače?

V profesionálních knihovnách samozřejmě. Ve venkovských knihovnách to zatím běžné není, hodně záleží na zájmu a iniciativě stávajícího knihovníka nebo jeho dovednosti soustředit kolem sebe schopné dobrovolníky. Mezi veřejností ale zájem o takové využívání techniky v knihovnách existuje a určitě by měl být uspokojen. Je přece v naprostém pořádku, když si student může v knihovně zpracovat svoji ročníkovou, seminární či dokonce diplomovou práci, občan napsat žádost a vyplnit tiskopis, lektor připravit prezentaci na seminář a organizátor kulturní akce propagační materiál, redaktor místního zpravodaje vytvořit aktuální číslo. A určitě by se našla řada dalších věcí, při jejichž vzniku by mohla být výpočetní technika s doprovodným zařízením v knihovně nápomocna.

Je v obecních knihovnách kniha a internet soupeřem?

V žádném případě. Myslím, že naopak žijí ve vzájemně výhodné symbióze, i když oba fenomény mají svůj okruh příznivců a každý má trochu jiné poslání. Předpovědi škarohlídů, že kniha ztratí svoji přitažlivost a elektronické publikace nebo na internetu přístupné informační zdroje ji nahradí, se naštěstí nenaplňují. Přístup na internet určitě nabídku služeb knihovny rozšiřuje, dělá ji zajímavější a přivádí nové zájemce, ale knihu jako nezastupitelný dokument historického vývoje společnosti a zdroj kulturního či estetického prožitku nahradit nemůže. A navíc, počítač si zatím domů půjčit nemůžeme, zatímco knihy ano a stále bude dost těch, kteří do knihovny chodí právě kvůli nim. Myslíte si například, že je možné sladce usínat v posteli s počítačem…?

Milena Kodýmová je předsedkyní sekce veřejných knihoven Svazu knihovníků a informačních pracovníků, ředitelka Městské knihovny v Jindřichově Hradci a dlouholetá knihovnice Obecní knihovny v Jarošově nad Nežárkou.

- postavení knihovny v obci + publicita knihovny (informační tabule, místní média apod.)
- délka a vhodnost rozvržení hodin pro veřejnost
- začlenění knihovny do kooperativního systému nebo snaha o spolupráci s jinými knihovnami
- počet čtenářů (orientačně alespoň 10%, posoudit polohu obce v regionu, porovnat s dlouhodobými tradicemi v regionu)
- kvalita knihovního fondu (způsob doplňování novými dokumenty, poměr "brakové" literatury)
- počet výpůjček (pouze orientačně, posoudit jejich kvalitu)
- úroveň práce s dětmi a mládeží, případně s dalšími skupinami obyvatel (národnostní, etnické, věkové, zdravotní aj.)
- úroveň poskytovaných informačních služeb (MVS, spolupráce s jinými knihovnami)
- umístění a vybavení knihovny z hlediska možností obce
- úroveň automatizace knihovny, u profi připojení na Internet
- aktivita při získávání finančních prostředků z grantů, případně od sponzorů (především profi knihovny )
- osobnost knihovníka (jeho zájem o práci, aktivita, komunikace s představiteli obce, spolupráce s jinými organizacemi, propagace knihovny)