Před trhem svěste hlavy?

"Skloňte se před neosobními silami trhu, respektujte abstraktní pravidlo úcty k vlastnickým právům," tak radí Václav Klaus v Lidových novinách z 9. února t. r. "ekologistům". On sám možná tu neonadávku nevymyslel, ale s gustem ji používá. Řeč je v tomto ohledu tvárná a hra s ní může být prostředkem k ukojení sebe sama. Vzpomeňme jen toho, jak se slovo charta proměnilo svého času v "chátru" v ústech pohrdajících.

Podle pana profesora nemají "ekologisté" právo působit proti siločárám trhu, protože ten vyřeší skoro každou špatnost. Chtějí jediné, být viděni. Svým bludům - připouští Klaus - snad nakonec věří. Pojmy typu "ekologická rovnováha" či "udržitelný růst" prý obrátili proti jejich smyslu.

K něčemu se přiznám: když se loni rozneslo, že pod našimi okny chce na místě zkrachovalé firmy postavit obchodní společnost supermarket, hlavy jsme před silami trhu nesklonili. Snad i proto, že síly jsou příliš viditelné. Chtějí totiž místu, které je architektonicky zanedbané a dopravně přetížené, zasadit ránu, která tam bude mokvat desítky let. Plánované velkotržiště se nelíbí ani většině lidí z okolí, nicméně radní na to nedbají. "Skloňte hlavy," radí stranou mým spoluobčanům a zní z toho: stejně nic nenaděláte.

Před pár týdny jsem zazvonil u dveří bytu v domě, u něhož lze předpokládat v případě stavby zvýšenou dopravní frekvenci. Obořil se na mne starší nevrlý muž: "O tom přece nemáte právo rozhodovat vy! O tom už rozhodli na výboře!" Pán možná nezná pojem "ekologista". Zjevně mu však vštípili, že před vrchností, potažmo před tím, kdo má peníze, se člověk nemá stavět na zadní. Nemusíte mít pravdu. Stačí, máte-li moc či naditý měšec. Nejlépe obojí. Radní, rozněžnělí tím, že mají problém s krku, chtějí staviteli supertržnice zcela uvolnit jeho viditelnou ruku. Názory většiny občanů je nezajímají. Ten kdo je hybatelem trhu, má podle nich i právo hýbat jejich životy.

Otázka práva je přitom zásadní. Základní Klausův omyl - spíše však výsledek ideologické konstrukce - je v tom, že člověka vyjímá z přírody a dává mu právo přírodou (potažmo krajinou či po staletí se vytvářející architekturou sídel) manipulovat pomocí tržních sil. Člověk a trh jsou podle něj přírodě nadřazeni. Člověk je ale součástí přírody. Nemůže svá práva uplatňovat proti přírodě, nýbrž jen v souladu s ní. Pokud si s poukazem na svou nadřazenost (a zákony trhu) osobuje právo jakkoli ji znásilnit, tuto rovnováhu ruší. Příroda (krajina, místo) mu k tomu žádný mandát nedala. Hlavně se však nemůže bránit. Patologické důsledky lidské činnosti odnese ovšem především ona. A s ní i my ostatní - včetně slepých trhovců páně profesorova typu.

vyšlo 18. února 2002 v internetovém časopise Most pro lidská práva