Amnesty International: Zastavte násilí na ženách v Kolumbii

Většinu masakrů a politicky motivovaných vražd, stejně jako nevyjasněných případů "zmizení" osob mají na svědomí polovojenské oddíly. Jejich činnost často přímo podporují státní obranné složky. Armáda totiž vybudovala polovojenské oddíly v sedmdesátých a osmdesátých letech jako "sebeobranné" jednotky proti útokům levicových guerill. Od roku 1989 fungují ilegálně. Ačkoli letos probíhají rozhovory o odzbrojení, jejich vojenská síla stále představuje hrozbu. Hlavní činností těchto oddílů je odvádět "špinavou práci" v strategii obranných složek.

Opoziční guerillové skupiny, které v zemi působí již přes padesát let, nezůstávají v masivním páchání násilí pozadu. Mezi jejich osvědčené taktiky patří zejména zadržování rukojmích, únosy a vraždy civilistů, a to především ve venkovských oblastech, na které uvalují svou správu a zavádějí přísnou kontrolu života místních obyvatel. Ačkoli prezident Álvaro Uribe Vélez, který v zemi vládne od srpna 2002, opakovaně slibuje, že proti násilí zakročí a ukončí řádění guerillových skupin, krize se v mnoha ohledech spíše prohlubuje. Civilisté nejsou jen náhodnou obětí boje o území a ekonomické zdroje, ale jejich utrpení je záměrné a cílené.

Mlčet a snažit se zapomenout

Sexuálně a genderově podmíněné násilí rozhodně nepředstavuje v kolumbijských poměrech nový fenomén, v důsledku konfliktu se však stalo každodenní součástí života. Znásilňování žen je pácháno jednak jako účinný způsob mučení, a také je prostředkem k ponížení a zahanbení nepřítele. V průběhu loňského roku bylo nad rámec vojenských střetů zavražděno více než 220 kolumbijských žen. Mnoho dalších žen zmizelo beze stopy. Počet usmrcených žen navíc v posledních letech stále vzrůstá.

Třebaže nové oběti sexuálních zločinů každým dnem přibývají, jejich utrpení zůstává ukryto za hradbou mlčení, která je posilována neznalostí a předsudky ze strany společnosti a neochotou státu zajistit spravedlivé vyšetřování a potrestání pachatelů. Oběti tyto zločiny tají také ze strachu z odplaty a společenského odsouzení. Kolumbijské ženy a dívky se stávají terčem nejenom domácího, ale také skupinového násilí, a to z několika důvodů. Pachatelé tak šíří atmosféru strachu, která jim usnadňuje vojenskou kontrolu nad územím. Mnoho žen pod hrozbou útoků opouští své domovy a vyklízí tak prostor pro aktivity vojáků. Znásilňování žen nepřítele umožňuje také pokořit jejich muže, získat "válečné trofeje" a zneužívat je jako sexuální otrokyně. Ženy i muži jsou navíc často terčem útoků pro svou sexuální orientaci či genderovou identitu.

"Život kolumbijských dívek je podřízen obavám z únosů a útoků guerillových a polovojenských oddílů. Pod nejrůznějšími záminkami bývají obviňovány ze styků s muži stojícími na jiné straně konfliktu. V období mezi letošním únorem a březnem byla v oblasti, kde bydlím, nalezena těla tří znásilněných dívek. Bojovníci si totiž zjizvenými ženskými těly vyznačují svá teritoria. O těchto hrůzách se však mlčí. Někdy jsou dívky trestány za to, že nejsou dost zahalené, jindy jsou naopak nuceny dělat vojákům společnost téměř polonahé," sdělila Amnesty International psycholožka pracující v městě Medellín.

Čistky žebráků, gayů a HIV pozitivních

Sexuální násilí a zneužívání žen v Kolumbii má mnoho forem a představuje integrální součást bojové strategie. Obranné složky a polovojenské oddíly totiž často znásilňují a páchají další zločiny včetně mrzačení žen v rámci taktického zastrašování obyvatelstva a zamezení jeho spolupráce s guerillovými skupinami. Naopak guerillové oddíly usilují o kontrolu života místních obyvatel. V oblastech, které se jim podařilo ovládnout, zavádějí svá pravidla chování, zákazy vycházení či tresty včetně mučení a zabíjení. Součástí taktiky všech ozbrojených skupin jsou čistky žebráků, zlodějů, prostitutek, gayů a lesbiček či HIV pozitivních lidí s cílem "nastolit pořádek". Mezi další formy sexuálního násilí patří zneužívání žen ve vězeních, únosy žen za účelem poskytování sexuálních služeb, zneužívání ženských členek ozbrojených skupin nebo nucené používání antikoncepce a nucené potraty.

"Moji dceru unesli vojáci (příslušníci polovojenských oddílů), když jí bylo třináct let. Policie se případem odmítla zabývat s tím, že se určitě brzy vrátí. Když se dcerce podařilo mi zatelefonovat, jen brečela a nebyla schopná mluvit. Byla držena v nevěstinci, který měli vojáci pod svou kontrolou. Po týdnu ji posadili do taxíku a poslali zpět domů. O tom, co prožila, stále není schopná promluvit a má strach. To samé se stalo i její čtrnáctileté kamarádce. Ta však byla v nevěstinci týrána celé dva týdny a navíc při znásilňování otěhotněla. Vojáci mají zájem o velmi mladé dívky," řekla Amnesty International loni v listopadu matka jedné z obětí.

Stigmatizace obětí, beztrestnost pro pachatele

Kolumbijské státní úřady zůstávají vůči tomuto problému slepé a nedělají nic pro spravedlivé potrestání pachatelů. Ve výjimečných případech k vyšetřování přece jen dojde, často však přinese obětem jen další ponižující a traumatizující zážitek a na straně vyšetřovatelů často není vůle najít či usvědčit viníka. Mizivé procento vyšetřených případů je samo o sobě výmluvným faktem. Státem posvěcená tolerance násilí na ženách tak jenom podporuje jeho pokračování. Podobně netečná zůstává vůči tomuto problému také kolumbijská společnost, která považuje sexuální násilí za soukromou záležitost, případně znásilnění zlehčuje jako "zločin vášně".

Oběti sexuálního násilí obvykle mají jen nedostatečný nebo žádný přístup k lékařskému ošetření a další pomoci. Obvykle je také čeká odsouzení a stigmatizace ze strany rodiny i širší společnosti. Optikou stávajících kulturních norem v Kolumbii si oběť za útok "může sama". Z tohoto důvodu většina žen o svém utrpení mlčí.

Angela byla unesena příslušníky polovojenského oddílu v červenci 2003. V průběhu třídenního věznění byla psychicky a fyzicky týrána a opakovaně znásilněna. Několik měsíců po tomto otřesném zážitku opustila svou zemi. "Vtáhli mě do místnosti se zatemněnými okny, kde skladovali vojenské zásoby. Byla jsem svázaná, vysílená a k smrti vyděšená. Nejdřív mě vyslýchali a pak..." Angela nedokáže své vyprávění dokončit a brání se vzpomínkám na své útrapy.

Kdo pomůže kolumbijským ženám?

V Kolumbii, podobně jako v mnoha dalších zemích, neexistují statistiky, které by byly schopné zachytit tento problém v plném rozsahu. Jen nepatrné množství zločinů, při kterých došlo k porušení lidských práv, je vyšetřeno a souzeno. Výzkum Amnesty International ukazuje, že násilí na ženách v ozbrojených konfliktech má obrovské rozměry, které však zůstávají nezaznamenány. Pracovníci organizace při svém pobytu v Kolumbii v loňském a letošním roce hovořili s řadou představitelů vládních i nevládních organizací, ale především s oběťmi násilného konfliktu a přinášejí svědectví o jejich každodenním údělu, naplněném strachem, bolestí, ponížením.

Amnesty International bude v rámci kampaně nazvané "Zastavte násilí na ženách v ozbrojených konfliktech" naslouchat obětem sexuálního násilí, které doposud zůstávaly bez jakékoli pomoci. Příznačné je, že zájem mezinárodních agentur, byť pozvolna a opožděně, přece jenom přichází, ale samotná kolumbijská společnost zůstává k problému stále hluchá. Právě ta si však rozsah a závažnost tohoto problému musí uvědomit na prvním místě. Toho se snaží dosáhnout místní lidskoprávní organizace, které se zasazují o vyšetřování případů sexuálního násilí a zajištění pomoci pro ženy, které je přežijí. V současné době jsou však pracovníci těchto organizací sami předmětem útoků a jsou považováni za ty, kdo stojí na straně "nepřátel". Být nepřítelem je v Kolumbii velmi snadné.

Eva Dobrovolná