Dopady změny klimatu: Příběhy z Afghánistánu a Etiopie
23.10.2025
ADIS ABEBA/KÁBUL [Člověk v tísni]
Eskalující klimatická krize nejvíce postihuje obyvatele zemí, které již čelí konfliktům, nestabilitě a ekonomickým problémům.
„Zeptali jsme se místních zemědělců, drobných podnikatelů i úředníků, jak se mění jejich okolí. Mluvili o suchu, povodních, degradaci půdy a ničení přírody. Přesto v tak složitém kontextu dokážou krizi čelit. Přizpůsobují se podmínkám a připravují se na budoucí výzvy, aby byli odolnější,“ vysvětluje Julian Burgos, odborník na klimatickou odolnost a delegát Člověka v tísni na konferenci COP30.
Zatímco se na COP30 setkají lídři a klimatologičtí experti, my přinášíme svědectví a jasné poselství přímo od lidí z Etiopie a Afghánistánu: je potřeba podpořit místní obyvatelstvo a organizace v adaptaci na změnu klimatu. Investice musí směřovat tímto směrem a nemůžeme zapomenout na ty nejzranitelnější lidi.
Afghánistán: Několik krizí najednou
Afghánistán stojí uprostřed několika souběžných krizí. Desetiletí konfliktů, chudobu a kolabující ekonomiku umocňuje politická nestabilita po převzetí moci Talibanem. Kromě okamžitých humanitárních potřeb volají Afghánci po dlouhodobých řešeních, aby mohli obnovit svá živobytí a postavit se tváří v tvář měnícímu se klimatu.
Afghánistán je jednou z nejohroženějších zemí světa klimatickou změnou. Podle indexu ND Gain se umisťuje na 180. místě ze 187 zemí. Geografie, křehkost státní správy a ekonomické problémy zvyšují zranitelnost země vůči klimatickým šokům. Pro osmdesát devět procent populace je zemědělství hlavním zdrojem obživy. Podle našeho průzkumu z roku 2024 má většina domácností jen malá pole a nemohou se spolehnout na svou úrodu. Stále častěji totiž přichází sucho i záplavy kvůli nepravidelným srážkám.
„Před dvaceti lety bylo vody dost. Všude tady bylo úplně zeleno. Rok od roku voda a zeleň ubývá, stromů je méně,“ říká Mohammad Ali Rezaei, farmář z provincie Ghazní. „My potřebujeme vodu, vyřešila by všechny naše problémy. Ale voda tu není.“
Afghánistán prošel třemi po sobě jdoucími obdobími velkého sucha v letech 2021 až 2023. Zimy jsou nyní teplejší a je méně sněhu, což snižuje množství vody pro jarní setí. V létě jsou teploty vyšší a urychlují erozi půdy a vysychání řek. Když už déšť přijde, je nevyzpytatelný a často příliš silný – způsobuje bleskové záplavy a sesuvy půdy.
Náš průzkum potvrdil, že 71 % farmářů má problémy v důsledku katastrof vyvolaných klimatem a 56 % uvedlo, že hlavní překážkou jsou poškozené nebo nefunkční zavlažovací systémy. Zemědělci se také potýkají s nedostatkem kvalitních semen, hnojiv a nástrojů, zatímco chovatelé dobytka bojují s nedostatkem krmiva, nemocemi a omezenými veterinárními službami.
„Dříve bylo hodně sněhu. Naše hory ve vesnici Godal byly kdysi rájem. Nyní jsou jako peklo,“ říká Ebrahimi, zástupce vesnice Godal.
Tyto změny vedou k migraci a prohlubování chudoby. „Kvůli chudobě odsud lidé utekli, protože tu neměli dobré podmínky pro život. Odešli do Kábulu a Ghazní. To všechno kvůli suchu a nedostatku vody. Jinak by nikdo nechtěl utíkat ze své domoviny,“ dodává Ebrahimi. Vysídlování rozděluje komunity, ale také zvyšuje konkurenci o omezené zdroje v městských oblastech, kterých je už tak málo.
Farmáři se neuživí, protože mají omezený kapitál a přístup na trh, potýkají se také se špatnou venkovskou infrastrukturou. Chybí zejména silnice a sklady. Ženy to mají ještě těžší než muži. Například pouze 5 % malých a středních podniků vedených ženami dosáhlo na půjčku. Spoléhají na neformální sítě, často si půjčují od přátel a příbuzných.
Zemědělci by ocenili v těchto složitých podmínkách další podporu. Je třeba zlepšit vodohospodářství, posílit komunitní solidaritu a rozšířit moderní zemědělské postupy. Podpora afghánských farmářů je investicí do stability a budoucnosti celé země.
Klíčová fakta o Afghánistánu:
* 89 % Afghánců je závislých na zemědělství (OCHA, 2025)
* 3 po sobě jdoucí období velkého sucha v letech 2021 až 2023
* 71 % farmářů uvádí vážné problémy v zemědělství (PIN MSNA, 2024)
* 56 % zemědělců omezují poškozené nebo nedostatečné zavlažovací systémy
Sucho i povodně: Etiopie zmítaná klimatickými šoky
Etiopie, druhá nejlidnatější země v Africe a jedna z nejrychleji rostoucích ekonomik v regionu, je také extrémně zranitelná vůči změně klimatu. V indexu ND-Gain se umisťuje na 145. místě ze 187 zemí. V letech 2020 až 2023 zažil Africký roh pět po sobě jdoucích období dešťů. V říjnu 2023 UNICEF uvedl, že kolem 29,7 milionu lidí v Etiopii potřebovalo humanitární pomoc.
Dopady změny klimatu umocňují stávající problémy Etiopie, jako jsou konflikty, vysídlování a chudoba. Napětí kvůli ubývajícím vodním zdrojům v pasteveckých oblastech roste.
Člověk v tísni působí na jihu Etiopie od roku 2003. Během posledních tří let náš tým pracoval s místními na obnově krajiny v oblastech Hambaricho (zóna Kembata) a Halaba ve střední Etiopii. Podle našeho průzkumu je hlavní obživou místních lidí farmaření závislé na srážkách a pastevectví. Proto jsou tito farmáři v důsledku změny klimatu velmi zranitelní.
„Příroda se hodně změnila oproti tomu, jaká bývala. Populace roste, lesy se kácejí, půda eroduje. Záplavy odnášejí naši půdu. Produkce a produktivita poklesly, protože se vyčerpává orná půda. Prší v nesprávnou dobu, a když přijde déšť, je příliš silný. Když nepřijde, je zde sucho,“ říká Genet Desalegn, vládní úřednice z oddělení přírodních zdrojů zemědělského úřadu v Kadida Gamela.
Potvrdil to i náš terénní výzkum. Krajina degraduje kvůli odlesňování a zemědělským zásahům, zvyšuje se eroze a ztráta půdy. Mezi dopady změny klimatu patří narušená vegetační období, snížená vlhkost půdy, častější záplavy, sesuvy půdy, sucha, více chorob rostlin, více škůdců, a dokonce i častější výskyt malárie, kterou přenáší komáři.
„Tyto klimatické šoky vedou ke ztrátě příjmů, neúrodě, úhynu hospodářských zvířat a zhoršující se podvýživě, zejména mezi ženami a dětmi,“ vysvětluje náš kolega Julian Burgos.
Změna klimatu nejvíc dopadá na děti, kojící a těhotné ženy, starší lidi, osoby s postižením a marginalizované etnické skupiny.
Pro venkovské rodiny není změna klimatu jen o přírodě. Je to otázka života a smrti. „Řešení nepočká; je to otázka našeho přežití a existence,“ říká vládní úředník Daniel Afawork ze zemědělského úřadu v Ley Bedene v Halabě.
Ztráta úrodné půdy a nepředvídatelné počasí nutí farmáře k těžkým rozhodnutím. Někteří migrují za prací, zatímco jiní se snaží vyžít s omezenými zdroji. „Nikdy jsme si nemysleli, že nám zmizí půda,“ popisuje Shifa Mosa, farmář z Halaby. Vzpomíná, jak část jeho pole odnesly záplavy.
Řešení znají místní lidé
Lidé v Etiopii se změně klimatu postavili s odvahou. Mnohdy sami přichází s nápady. Farmáři budují terasy, sázejí trávy s hlubokými kořeny a využívají ekologické zemědělské metody, aby udrželi půdu na místě.
„Setí semen, sázení trávy a dalších rostlin může změnit místní ekosystém,“ vysvětlil úředník v oblasti zemědělství Daniel Afawork z Halaby. „Díky tomu by byl dostatek jídla, potravinový systém by se zlepšil a mohli bychom lépe bojovat s hladem a nemocemi.“
Klíčovou roli v tomto procesu hraje i soukromý sektor. „Dodáváme semena, abychom snížili erozi půdy, zvýšili úrodnost a produktivitu,“ popisuje Rejato Bergena, dodavatel osiva a sazenic v Halabě. Etiopané nečekají pasivně na řešení, ale sami se na něm podílí, i když často nemají dost prostředků. Chrání svoji půdu, obnovují ekosystémy a budují živobytí. Připomínají, že adaptace na změnu klimatu nepočká. Jejich poselství lídrům na COP30 je jednoduché: Pomozte nám chránit naši půdu a my ochráníme naši budoucnost.
Klíčová fakta o Etiopii:
* 63 % populace závisí na zemědělství
* Pět nepříznivých období dešťů (2020–23) a nejhorší sucho za 40 let
* 29,7 milionu lidí potřebovalo v roce 2023 humanitární pomoc
* Ženy, děti a vyloučené skupiny jsou zranitelnější a mají omezený přístup ke zdrojům a službám
Činy místo slov
Od vyschlých údolí Afghánistánu po zaplavené svahy Etiopie se ukazuje, že lidé, kteří ke změně klimatu přispívají nejméně, jejími dopady nejvíce trpí. Kromě změny počasí a životního prostředí musí bojovat ještě s konflikty, chudobou a nejistotou.
Místní lidé ale nečekají s nataženou rukou na pomoc a řešení. Organizují se, zkouší nové postupy v zemědělství a vymýšlí lokální řešení. Pokouší se obnovovat zničenou půdu a přivádět vodu na vyschlá pole. Malá, ale dlouhodobá podpora je pro ně nejdůležitější. I když globální klimatické financování roste, jen malý zlomek se dostává k místním aktérům v křehkých kontextech – a ještě méně je věnováno adaptaci. Přitom jde o strategickou investici do globální stability a míru.
Klíčová doporučení pro COP30:
1. Zvýšit financování adaptace na změnu klimatu, zejména pro nejméně rozvinuté země a zranitelné státy. Rozvinuté země se musí zavázat, že do roku 2030 ztrojnásobí státní rozpočet na adaptaci, zejména ve formě grantů pro zranitelné komunity a lokální iniciativy. Plán Baku–Belém ve výši 1,3 bilionu USD musí být operacionalizován, přičemž je třeba věnovat významnou roli grantům a veřejným financím, odrážet principy spravedlivé transformace, sociální a environmentální záruky a definovat jasné cíle pro zmírňování, adaptaci a ztráty a škody.
2. Podporovat lokálně vedenou a inkluzivní adaptaci. Posílit místní samosprávy, občanskou společnost, organizace žen a mládeže, aby vedly plánování a zavedení adaptačních opatření. Řešení tak budou specifická pro daný kontext, udržitelná a spravedlivá. Lidé z Etiopie a Afghánistánu potřebují partnerství, spravedlnost a důstojné prostředky k adaptaci.
3. Zavést klimatickou odolnost do humanitárních, mírových a rozvojových programů. V křehkých prostředích bychom měli podporovat propojené přístupy, které řeší okamžité potřeby a zároveň posilují dlouhodobou odolnost.
4. Investovat do dat, včasného varování a komunitních systémů. Podporovat místní instituce v generování a využívání dat o klimatických rizicích, zlepšovat systémy včasného varování a posilovat kapacity pro řízení rizik katastrof, čímž se zachraňují životy a snižují ekonomické ztráty před eskalací krizí.
V době, kdy se dopady klimatu zrychlují, se globální solidarita musí proměnit v přímé investice do odolnosti, zejména v místech, kde se potkává křehkost, konflikt a nerovnosti.
Co dělá Člověk v tísni v Afghánistánu?
V provinciích Herát a Ghazní (okresy Malistán a Ardžestán) pracuje Člověk v tísni s podporou AICS na zlepšení odolnosti těch nejzranitelnějších lidí. Zlepšujeme potravinovou bezpečnost, přístup k vodě a sanitaci, snižujeme rizika katastrof. Pomáháme tak 6606 rodinám (46243 jednotlivcům). Kombinujeme rychlou finanční pomoc na pokrytí okamžitých potřeb s dlouhodobou obnovou vodní infrastruktury.
Kromě toho vede Člověk v tísni konsorcium financované Evropskou unií, které pracuje napříč sedmi provinciemi a posiluje odolnost místních lidí a jejich připravenost na katastrofy. Zlepšujeme přístup farmářů na trhy, podporujeme spořící skupiny a posilujeme komunity ve správě přírodních zdrojů a přípravě na katastrofy.
Co dělá Člověk v tísni v Etiopii?
Během posledních 15 let jsme se v Etiopii s podporou České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí věnovali řízení přírodních zdrojů, posílení odolnosti a podpoře udržitelného zemědělství ve zranitelných oblastech, jako je zóna Sidama a povodí Dijo a Bilate. Spojili jsme se s místními organizacemi a podílíme se na ochraně vody, obnově krajiny, budování struktur pro zadržování půdy a vody (zádržné vany, tůně a příkopy), obnově podzemní vody, snižování eroze a oživování degradované půdy. Zaměřujeme se na zalesňování, sázení druhů odolných vůči suchu a udržitelné zemědělství. Doposud jsme rehabilitovali přes 10 000 hektarů degradované půdy a zasadili více než 10 milionů stromů.
Kontakt:
Julian Burgos, julian.burgos@peopleinneed.net
Unavuje
vás tvorba www stránek v HTML? 
vytisknout