Nové nároky na čištění odpadních vod aneb Jak je naši vodohospodáři zvládnou? A můžeme se těšit na čistší řeky?

5.9.2025
PRAHA [STUŽ]

Seminář Společností pro trvale udržitelný život (STUŽ) z 2. září 2025 v pražském Informačním centru OSN se zabýval jedním z největších globálních rizik současné civilizace, jaké představuje znečištění prostředí v důsledku činností člověka. A to konkrétně vody a vodního prostředí.

Odpovědný a udržitelný přístup znamená toto nebezpečí způsobené cizorodými chemickými látkami omezit a negovat. Taková je i výchozí pozice nové směrnice EP a Rady EU 2024/3019 o čištění městských odpadních vod. Klade ovšem nové a vysoké nároky jak technologické, tak i finanční.

Seminář zjišťoval u českých odborníků, jaká opatření na splnění cíle dokonalejšího čištění odpadních vod a nižšího znečištění životního prostředí se v ČR chystají a jak se dokážeme vypořádat s požadavky nové evropské legislativy v této oblasti. Dílčí, avšak za aktuální je považována otázka tzv. odlehčovacích komor ČOV, kdy v případě větších srážek je část splašků spolu se srážkovými vodami přesměrována nečištěna přímo do našich toků.

A protože tato problematika úzce související se zdravím lidí, ochranou vodních zdrojů a přírody je žádoucí dostat ji do sféry zájmu širší veřejnosti a politických kruhů. Jde o civilizační problém a rizika jsou tu značná.

Na semináři vystoupili:
· RNDr. Josef Fuksa, CSc., Výzkumný ústav vodohospodářský TGM
· Mgr. Martin Pták, ředitel odboru ochrany vod MŽP
· Ing. Vilém Žák, ředitel a člen představenstva SOVAK ČR
· Ing. Jan Potužák, Ph.D., vedoucí vodohospodářské laboratoře, Povodí Vltavy s.p., Č. Budějovice
Moderoval a přípravu semináře zajistil Pavel Šremer, místopředseda STUŽ


Kontakty:
Ing. Jiří Dlouhý, předseda STUŽ, e-mail: jiri.dlouhy@czp.cuni.cz ,tel. č. 603 841 304
Pavel Šremer, místopředseda STUŽ, e-mail: sremer@seznam.cz, tel. 732 966 595


STUŽ je dobrovolná nezisková nevládní organizace (občanské sdružení), která vznikla v září 1992 z iniciativy prvního ministra životního prostředí Československa Josefa Vavrouška.
Základním cílem Společnosti je hledání cest směřujících k trvale udržitelnému vývoji lidské společnosti, k přibližování se ideálům humanismu a zároveň ideálům harmonie vztahů mezi člověkem a přírodou


Příloha:

Stručný textový záznam ze semináře Nové nároky na čištění odpadních vod aneb Jak je naši vodohospodáři zvládnou? A můžeme se těšit na čistší řeky?

Účastníky semináře nejprve oslovil Michael Broža, vedoucí Informačního centra OSN v ČR. Připomněl zájem OSN na globální ochraně vody a vodních zdrojů, kterýžto lze doložit řadou dokumentů této organizace.

Úvodní slovo patřilo moderátorovi semináře, promovanému biologovi a místopředsedovi STUŽ, Pavlu Šremerovi. V rámci přivítání pozdravil i účastníky ze Slovenské republiky.

Z panelistů vystoupil jako první hydrobiolog Josef Fuksa. Ve svém příspěvku představil důležité statistické vodohospodářské údaje, mezi nimi počet komunálních ČOV, který dle statistiky z roku 2022 činí 2195, přičemž 82,7% obyvatel je napojeno na na veřejnou kanalizaci. Uvedl i nepříliš známá data o znečištění odpadních vod farmaceutickými látkami, z nichž nejvíce je zastoupen Metformin, a to v množství 221 t za rok, nasleduje Oxipurinol a Gabapetin. Zároveň ale dodal, že „nedisponujeme technologií, kterou bychom tyto farmaka z vody odstranili“.

Martin Pták se zaměřil na onu novou evropskou směrnici k čištění odpad vod. Rada EU ji přijala 5. 11. 2024, kdy nahradila 30 let starou legislativu z této oblasti. Charakterizoval ji jako „velký skok“, zahrnuje totiž do čistícího procesu širší spektrum znečišťujících látek jako jsou mikropolutanty, mikroplasty, látky z kosmetických přípravků a z léčiv. Dále zavádění tzv. kvartérních stupňů čištění, a to u ČOV s kapacitou nad 150 tisíc ekvivalentních obyvatel (PE). Směrnice se ale může týkat i vybraných aglomerací už pro 10 tisíc PE.

ČR se bude muset ovšem vypořádat s požadavkem na vybudování ČOV už pro obce s více než 1000 PE, čímž se rozšíří počet těchto zařízení více jak dvakrát. A konečně, směrnice se dotkne i individuálního způsobu čištění odpadních vod jako jsou septiky, jímky apod. I tato kategorie bude muset splňovat vyšší standardy a být registrována.

Největší změny a nároky v souvislosti s implementací směrnice se budou týkat městského odvodnění, tedy aglomerací. Problémy očekává ve splnění limitů kvality z čistíren vypouštěných odpadních vod. Hlavním gestorem implementace je MZe, spolugestor pak MŽP, MZd, MPO a MMR.

Vilém Žák považuje novou směrnici za příležitost, která konečně pomůže vyřešit letité dlouhodobě neřešené problémy tohoto rezortu. SOVAK je jedním ze subjektů (konsorcium tvoří čtyři subjekty), který pro Ministerstvo zemědělství zpracovává národní prováděcí plán. Jeho výstupem by měla být GIS mapa, tedy systém, se kterým se dá dále pracovat. Dále uvedl že jejich maximalistický odhad nákladů na implementaci směrnice v ČR činí 20 miliard korun ročně.

Pokud jde o odlehčovací komory, jejich počet odhaduje v Česku na sedm tisíc. Jejich použití by mělo být až jako poslední řešení.

Jan Potužák se věnoval fenoménu tzv. odlehčování, k čemuž poznamenal, že o jeho vlivu na kvalitu vody moc nevíme, neboť pracujeme s falešnými daty. Jde totiž o jev krátkodobý, který standardní monitoring často ani nezachytí. Oni proto využívají automatické vzorkovače. Řadový občan odlehčování zaznamená v případech, kdy dochází k úhynu ryb a také po zanechaných stopách - „ozdobách“ na pobřežní vegetaci.

Na případu Volarského potoka pak názorně demonstroval jak nekvalitní kanalizační zařízení se dvěma odlehčovacími komorami negativně ovlivňuje kvalitu podstatně většího vodního toku, jakým je Teplá Vltava a následně i kvalitu vody v mohutné vodní nádrži Lipno, kde se podílí na její kontaminaci fosforem patnácti procenty. Přitom k odlehčování dochází již při srážkových úhrnech pouhých 1, 5 mm. Dochází k tomu i díky nekvalitní kanalizaci, která je saturována pronikající balastní vodou. Důležitým indikátorem kvality vody je pro ně také výskyt perlorodky říční v Teplé Vltavě.

Za řešení navrhuje vybudování retenční nádrže pro srážkovou vodu, revitalizaci potoka, rekonstrukci ČOV, a ve městech obecně zadržování vody prostřednictvím tzv. modrozelené infrastruktury, což navíc pomůže zmírnit negativní dopady tzv. tepelných ostrovů.

I v diskusi zaznívaly názory, že ten hlavní úkol při vyrovnávání se s vyššími nároky na čištění odpadních vod je oddělování srážkových vod a následně pak plnění nových limitů znečišťující látek v procesu čištění. Nové nároky čeká také důsledný monitoring a samozřejmě velký otazník se vznáší nad financováním toho všeho. A to i v těch malých obcích, kde je budování nové nebo modernější kanalizační infrastruktury nad jejich možnosti.

Každopádně naléhavější vnímání této problematiky ze strany veřejnosti, jakož i politiků je tu zásadní. Bez změny naší „vodohospodářské“ mentality to nejspíše nepůjde.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: