Pták roku 2025: konipas horský

11.2.2025
PRAHA [Česká společnost ornitologická]

Výrazně zbarvený konipas horský je u nás poměrně běžným druhem, který se nevyhýbá ani blízkosti lidských sídel. Jeho život je spjatý s vodou. Nejčastěji na něj narazíme při procházce podél proudících toků, ale spatřit ho můžeme i u vodních nádrží. Lidová označení, jako třasořitka, třasolka nebo cacorka, odkazují na jeho neposedné pohupování dlouhým, štíhlým ocasem. Ohrožením jsou pro něj necitlivé zásahy do vodních toků, klimatická změna i šíření nepůvodních druhů organismů.

Česká společnost ornitologická (ČSO) vyhlašuje ptákem roku 2025 konipasa horského. Pomyslnou korunu mu předal rehek domácí. Udělením čestného titulu chtějí ornitologové představit veřejnosti méně známý, ale stále poměrně běžný ptačí druh a upozornit na význam přirozených vodních toků pro živočichy, lidi i krajinu. Obnova sladkovodních ekosystémů je jedním z klíčových bodů Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 a také nového Nařízení EU o obnově přírody. V Česku, kde technické zásahy zkrátily délku vodních toků zhruba o třetinu a významně snížily schopnost krajiny zadržovat vodu, je toto téma mimořádně aktuální.

Titul pták roku uděluje ČSO zpravidla známým druhům, které lze potkat na mnoha místech republiky. „Konipas horský upřednostňuje především horské a kopcovité oblasti, které dávají vodním tokům potřebný spád a charakter řečišť, nevyhýbá se však ani nižším polohám, a tak na něj můžeme narazit téměř kdekoli. V Polabí a v Dolním Povltaví, stejně jako na jihu Moravy, existují hnízdiště v nadmořské výšce dokonce nižší než 200 metrů nad mořem,“ říká Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO.

Poznávacím znamením všech konipasů je dlouhý, úzký ocas, kterým téměř neustále kývají nahoru a dolů. „Teorií proč to dělají, je více. Jedna říká, že se tak chrání proti útoku predátorů. Když konipas přistane na zemi, okamžitě zakmitá ocasem. Tento pohyb může upoutat pozornost predátora a vylákat ho z úkrytu, dokud je pták ještě ve střehu a může se vyhnout ulovení. Pokud se v okolí predátor nenachází, začne se konipas krmit a v určitých intervalech pohybuje ocasem pro případ, že by se v blízkosti přece jenom nějaký objevil. Další hypotézou je, že kýváním ocasem plaší sedící hmyz, kterým se živí,“ vysvětluje Lukáš Viktora z ČSO.

Konipas horský je již druhým ptákem z čeledi konipasovitých, který má v Česku titul ptáka roku. V roce 1999 ČSO vybrala konipasa bílého, který je známější a početnější než konipas horský. Konipas bílý je černobílý, konipas horský je mnohem pestřejší. Žlutou spodinu těla kryje shora popelavě šedý kabátek. Zpěv konipasa horského tvoří řada krátkých, ostrých tónů, které jsou dobře slyšitelné i skrz zurčení vody.


Třasořitka, cacorka či pastyrečka

Kmitání ocasem je pro konipase tak příznačné, že na něj odkazují i lidové názvy. „Pojmenování třasořitka se vyskytovalo zejména na střední a východní Moravě, třasoprdelka v jižních Čechách, třasprdelka na západní Moravě a cacorka je doložena z Podkrkonoší. Další z pojmenování odkazují na jeho častý výskyt u vody nebo na pastvinách. Na mnoha místech se tak vžila pojmenování jako vodník, pastyrečka anebo právě konipas. U posledního slova však nelze vyloučit ani spojitost s vyhledáváním potravy v čerstvé oranici za oráčem, tj. „pase se za koněm,“ sděluje Petr Procházka z Ústavu obratlovců Akademie věd České republiky.

Konipasi horští přilétají ze zimovišť ve Středomoří ve druhé polovině března. „Svým partnerům i hnízdištím jsou věrní. Místo pro hnízdění si vyhledávají v blízkosti vody, ve výšce okolo 2 metrů nad zemí nebo nad vodní hladinou. Hnízdí v dutinách a skalních štěrbinách, ale za vděk vezmou i puklinami vodních staveb a konstrukcemi lávek či mostů. Stavbu hnízda má na starosti samice. Běžně snáší 5–6 vajec a pár může zahnízdit dvakrát, výjimečně i třikrát do roka. O úspěchu hnízdění rozhoduje především počasí, které má vliv na dostupnost a množství potravy. Tu tvoří zpravidla hmyz, nicméně konipasi nepohrdnou ani pavouky, drobnými měkkýši, korýši a v jejich jídelníčku se mohou objevit i pulci obojživelníků či rybí potěr,“ zmiňuje Viktora.

Konipasi jsou úzce vázaní na vodu. „Přesto, že mají specifické požadavky na prostředí, ve kterém nesmí chybět tekoucí voda, jsou schopní zahnízdit i na některých regulovaných tocích, pokud mají kamenité, štěrkové nebo betonové volně přístupné břehy. O jejich životní prostředí je však mohou připravit výstavby údolních nádrží, zatrubnění toků nebo klimatická změna přinášející dlouhodobá období horka s minimem srážek,“ vysvětluje Viktora.

Potenciálně ohrožující jsou také některé nepůvodní druhy rostlin a živočichů. „Zejména křídlatky japonské dokážou rychle zarůstat břehy toků, čímž znemožňují konipasům volný pohyb podél břehů, kde obvykle hledají potravu. Takovému prostředí se pak konipasi vyhýbají,“ dodává Viktora.


Jak můžeme konipasy podpořit?

Nabídněme konipasům dostatek hnízdních příležitostí. „Ocení zejména různé typy polobudek, které můžeme po dohodě s vlastníkem objektu umístit třeba pod lávky a mosty nebo na jiná místa v blízkosti vody chráněná před predátory. Při úpravách vodních toků a stavbě poldrů mysleme také na přírodu a nechávejme v nich přirozená koryta potoků a řek,“ apeluje Vermouzek.


Všímejme si přezimujících konipasů

Ačkoli je konipas tažný druh a drtivá většina jich tráví zimu v teplém Středomoří, každý rok v Česku malá část populace zimuje. „Proto vyzýváme veřejnost, aby v zimním období věnovala konipasům horským pozornost a zapisovala jejich pozorování do faunistické databáze Avif,“ vybízí Vermouzek.

S vyhlášením ptáka roku vydá ČSO zvláštní číslo časopisu Ptačí svět věnované konipasovi horskému.


Kontakty pro novináře:
Zdeněk Vermouzek, 773 380 285, verm@birdlife.cz
Lukáš Viktora, 777 579 542, viktora@birdlife.cz


DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE

Konipas horský (Motacilla cinerea) je pěvec velikosti vrabce z čeledi konipasovitých, kam kromě konipasů řadíme také lindušky. Kromě konipase horského se u nás můžeme setkat ještě se třemi druhy konipasů, jmenovitě s konipasem bílým (byl ptákem roku 1999), lučním a citronovým.

Samec i samice mají štíhlé tělo a nápadně dlouhý ocas. Nohy jsou hnědorůžově zbarvené. Dospělý samec má popelavě šedá záda a výrazně žlutou spodinu těla. V hnízdním období má hrdle nápadnou černou skvrnu. Samice má skvrnu šedou a její zbarvení je celkově tlumenější.

Konipasi horští na první pohled zaujmou svým dlouhým, štíhlým ocasem, kterým neposedně kmitají nahoru a dolů a méně často také do stran. Zpěv konipase je jednoduchý a monotónní, zato však dobře slyšitelný. Skládá se ze čtyř a více ostrých tónů, které jsou často doprovázeny méně intenzivním švitořením (https://xeno-canto.org/538768).

Konipase horského najdeme převážně ve vyšších polohách, ale narazit na něj můžeme i v nížinách, pokud je v blízkosti vhodné vodní prostředí. Hnízdí v dutinách a skalních štěrbinách, ale také pod římsami, v kamenných zdech nebo na konstrukcích lávek a mostů. Hnízdo bývá umístěno co nejblíže k vodě. Samice snáší obvykle 5–6 vajec. První snůška připadá většinou na polovinu dubna, druhá snůška nejčastěji na polovinu května. Mláďata se líhnou průměrně po 13 dnech a rodiče o ně pečují dalších 12–13 dní. Po opuštění hnízda jsou mláďata ještě zhruba týden krmena rodiči. Samice pak staví nové hnízdo a dalších pár dní se svým potomkům věnuje pouze samec. Konipasi jsou hmyzožravci. Loví zejména hmyz vázaný na vodu, jako jsou jepice, střechatky, chrostíci, komáři, pakomáři nebo motýlice, a to včetně jejich larválních stádií. Nepohrdnou však ani pavouky, blešivci, drobnými měkkýši, pulci nebo rybím potěrem.


Konipas horský ve zkratce
Třída: ptáci
Řád: pěvci
Čeleď: konipasovití
Velikost: 17–20 cm
Rozpětí křídel: 25-27 cm
Lidově: třasořitka, třasolka, třasprdelka, cacorka, pliska, pliskva, podliska, konipásek
Odhad velikosti hnízdní populace v Česku: 20 000–40 000 párů
Odhad evropské hnízdní populace: 689 000–1 980 000 párů

Web ČSO věnovaný akci Pták roku: www.birdlife.cz/ptak-roku/

DISKUSE - KOMENTÁŘE: