Transgender aneb Kolik rodů máme

9. 4. 2003 - BRNO [Econnect]

Co je to být ženou a co je to být mužem? Může mít žena mužské tělo – a může mít muž tělo ženské? Jsme buď tím nebo tím, a nebo umíme být obojím či tím vším mezi tím? – Tyto otázky chce otevřít a možná i částečně zodpovědět čtvrteční beseda připravovaná brněnským sdružením STUD, která se bude točit kolem pohlaví, pohlavní identity a rodů. Na setkání, jehož hlavní protagonistkou bude novinářka a transsexuální aktivistka Tereza Spencerová a které se uskuteční zítra v prostorách YMCA na Kounicově od 20 hodin, zvou dále Nesehnutí a Gender centrum Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

Tereza Spencerová, zakladatelka prvního občanského sdružení transsexuálů v České republice, v současnosti pracuje jako novinářka v Mladém světě; je také autorkou knihy o transsexualitě, která se připravuje k vydání během dubna. Narodila se v mužském těle s ženskou pohlavní identitou - je transsexuál "male to female", tedy z muže na ženu. Prodělala hormonální léčbu a operativní změnu pohlaví, díky které se ale podle vlastních slov nestala ze dne na den z muže ženou.

Během večera se bude hovořit o mužství a ženství, o jejich přirozenosti či nepřirozenosti, výlučnosti a vzájemném doplňování. "Prostě máš mozek A a tělo B, což k sobě, i když si můžeš stokrát namlouvat opak, nepasuje. Po určité době začne být mozek unavený, protože jsi pořád ve střehu. Nepřetržitě hraješ roli a to k smrti vyčerpává. Je to asi stejné, jako když špión pořád dává bacha, aby ho neodhalili. Problém byl v tom, že si o tom nemáš s kým promluvit, protože každý to prožívá naprosto subjektivně," řekla Tereza Spencerová před třemi lety v rozhovoru pro Reflex k důvodům, proč člověk může chtít změnit své tělo z jednoho pohlaví na druhé.

Transsexualita není transvestititmus ani tzv. crossdressing, není to ani forma homosexuality. Není to ani duševní nemoc, upozorňuje webový portál Transfórum. "Transsexualita je porucha pohlavní identity a vyjadřuje rozpor mezi tělem a duší člověka. Konkrétně to znamená považovat se za příslušníka jednoho pohlaví a žít s tělem pohlaví druhého," vysvětluje praktický slovníček portálu. Tělo, respektive anatomické pohlaví – a nikoli duše – je prostě "v nepořádku": proto vzniká pocit nespokojenosti s vlastním anatomickým pohlavím či pocit jeho nevhodnosti. Jednou možností je zůstat žít v těle, které člověku "nesedí" – anebo podstoupit hormonální léčení a chirurgický zákrok, aby tělo odpovídalo preferovanému pohlaví.

Citujme znovu Terezu Spencerovou: "Role muže nebo ženy jsou komplexní a strukturované. Jsou to dopodrobna a individuálně rozepsané scénáře života, které pamatují na detaily počínaje třeba chůzí nebo způsobem, jak kdo sedí u stolu, až po výběr povolání nebo životního stylu. Operace mi poskytla pohlaví, s nímž se poprvé v životě můžu ztotožnit. Ale představa, že mám znovu zapadnout do nějaké předem vykalkulované škatulky, příjemná není. Dnes si myslím, že důvodem k operaci nebyl ani tak cíl 'stát se ženou', ale stát se sama sebou – ať už to konkrétně znamená cokoli."

Jana Sobotková