Jak dopadl 6. ročník pochodu po Šumavě a Bavorském lese

6. 9. 2004 - PRAHA [Econnect / Hnutí DUHA / Správa NP a CHKO Šumava]

V pondělí 30.8. skončil 6. ročník pochodu napříč národními parky Šumava a Bavorský les, který již tradičně na konci prázdnin organizuje Hnutí DUHA ve spolupráci s německým BUND Naturschutz. Letos se jej zúčastnilo celkem 30 lidí z celé republiky. Většina z nich přijela proto, aby strávila dny dovolené či prázdnin aktivní turistikou v přírodě, někteří také proto, aby se na vlastní oči seznámili s hojně diskutovaným problémem kůrovcové kalamity. Mezi odbornými průvodci byli lidé z Hnutí DUHA, správy obou parků, organizace BUND či organizace Zelené srdce Evropy.

Během pochodu mohli účastníci spatřit přírodní krásy Národního parku Šumava (NPŠ) a Národního parku Bavorský les (NPBL) jako například dvě ledovcová jezera (Plešné a Roklanské), tři druhy pralesů (horský smrkový, podmáčený smrkový, smíšený jedlobukosmrkový) či kamenné moře. Odbornými průvodci byli v NPŠ Jaromír Bláha, vedoucí programu Lesy Hnutí DUHA, a na části trasy ředitel správy NP a CHKOŠ Alois Pavlíčko. V Bavorském lese provázel pracovník NPBL Volker Hartwig, Heike Dülferová z organizace BUND Naturschutz Freyung-Grafenau a předsedkyně organizace Zelené srdce Evropy se sídlem v Německu - Inge Steidlová.

Velká část poznávací pouti vedla kůrovcem napadenými lesy obou parků. Účastníci se prošli po rozsáhlých holinách na nejvyšším hřebeni Šumavy, kde se v nedávné minulosti stromy systematicky kácely. Za nejkrásnější části NPŠ považovali účastníci Trojmezenský prales, oblast Plešného jezera a Cikánskou slať. Naopak jejich srdce si příliš nezískaly holiny, zejména kolem kalamitní svážnice a pásmo holinami zničeného lesa v oblasti Malé Mokrůvky a Černé hory.

Dva dny pak chodili v Národním parku Bavorský les po rozsáhlých plochách lesů s uschlými stromy, kde správa parku záměrně nechala přírodní kalamitě volný průběh. Viděli tam živý, obnovující se les i rozdíly v rychlosti a dynamice obnovy v nižších a vyšších polohách parku. Ověřili si, že pravidelně prováděné lesní inventury mají pravdu – les se skutečně sám obnovuje i v nejvyšších polohách hor.

Zajímavé podle organizátorů bylo, jak účastníci na lesy s uschlými stromy reagovali. Při prvním kontaktu se soušemi na Březníku byli až vyděšeni. Pohled zdálky na smrt velkého počtu stromů byl pro ně neznámý, pro některé i nepříjemný. Na takový pohled nejsme totiž zvyklí. V hospodářských lesích se všechny souše kácejí, takže tato fáze generační výměny lesa je veřejnosti prakticky neznáma. Když ale vstoupili především v Bavorském parku dovnitř lesů s uschlými stromy, zděšení se postupně měnilo v překvapení. S úžasem pozorovali, kolik života je v takovém lese, kolik rozmanitých druhů, struktur, tvarů a vůní se objevuje mezi vývraty, pahýly a stojícími soušemi. Jde o rostliny, houby, hmyz, ptáky a zejména mladé stromky nově rostoucího lesa. Někteří z účastníků si sami všimli, že les s uschlými stromy je živější a zelenější než holiny a že na rozdíl od vysušených holin je v něm i voda.

„I zdánlivě suchý les v národním parku je při bližším pohledu plný života,“ řekl ředitel správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava Alois Pavlíčko a dále vysvětluje: „Těžko si tento fakt uvědomíme při prvním zdálky prováděném pohledu. Ve skutečnosti vidíme pouze největší suché, staré stromy. Také nejsme připraveni na to, že část přírody může jít svou životní cestou a prodělat celý cyklus od zrodu až do stadia rozpadu ve své režii. Málokdo z nás zažil les, který došel i ke svému zestárnutí a posléze odumírání. To mimo jiné také proto, že tato doba je nesrovnatelně delší než doba, která je určena pro jeho růst před běžným komerčním využitím, ukončeným kácením. Zvykněme si na to, že v národním parku necháváme na významné části území proběhnout kompletní životní cykly a nepropadejme případné depresi z pozice naší krátkověkosti a omezených znalostí. Těšme se také z těch všech mladších stromů, které pod mrtvými velikány pokračují ve svém životním cyklu a se všemi formami života, žijícími v jejich stínu. Také neměřme národní park pouze efektem zpracovaného dřeva.“

Na závěr položili organizátoři účastníkům poznávacího pochodu otázku, zda je les s uschlými stromy odpuzuje. Žádný z účastníků neodpověděl kladně, všichni les s uschlými stromy přijali jako naplnění poslání národního parku zachovat vývoj přírody. Někteří uvedli, že přijedou na pochod znovu, aby se podívali, jak vývoj pokračuje. Většina však uvedla, že bez upozornění a vysvětlení odborných průvodců by jim mnoho zajímavých věcí uniklo a nevěděli by, co se přesně děje a jak celý proces probíhá. Jeden z účastníků se vyjádřil takto: „Prospělo by zvýšit počet strážců, protože ti mohou návštěvníkům Šumavy podávat informace a také instalovat větší počet informačních tabulí, kde se návštěvníci mohou dozvědět, jaké přírodní děje probíhají na místech, kudy procházejí, případně i otevřít nové naučné stezky.“

Podobné zkušenosti má i správa parku Bavorský les. Výzkum názorů návštěvníků, který provedla, potvrdil, že na les s uschlými stromy reaguje negativně jen malé procento návštěvníků (většinou místní lidé starší generace). Značná část uvedla, že se do národního parku přijedou podívat znovu, aby viděli, jak vývoj lesa po napadení kůrovcem pokračuje.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: