Dálnice jako kampaň

3. 11. 2003 - PRAHA [BBC]

Ani nevíme jak, proč a za kolik a další rozhodnutí nedozírných následků je téměř na světě. Dálnice na jih by prý měla vést přímo napříč Posázavím. Kromě podniku Ředitelství silnic a dálnic si to už myslí i Středočeské hejtmanství.

Minulý týden se ústy svého mluvčího Martina Krafla nechalo slyšet, že tuzemský úsek silniční osy Berlín - Istanbul bude nejlepší nasměrovat právě sem. Bez dálnice prý kraj zachvátí bída, vylidní se. Naopak dálnice přinese kýženou prosperitu.

Dopřejme středočeským zastupitelům jejich názor. Bylo by však zajímavé se jich zeptat, jakpak k němu dospěli. Žádné přehledné a srozumitelné srovnání, které by přesvědčivě doložilo ekonomickou, ekologickou a dopravní výhodnost posázavské varianty totiž neexistuje.

Silničářská lobby od začátku pracuje s jedinou trasou na České Budějovic: s přemostěním Sázavy a vedením autostrády poměrně neporušenou krajinou v okolí vrchu Medník. Alternativy jsou jí k smíchu.

Aby bylo jasno. Dálnice jsou jednou z podmínek rozvoje a v tomto směru máme co dohánět. Oproti Německu je naše dálniční síť sotva pětinová, francouzské, španělské či rakouské dálnice mají trojnásobnou hustotu. Koho by nerozčilovalo věčné brždění a vykukování za náklaďáky, riskantní předjíždění, ucpané výpadovky, nebezpečné křižovatky.

Dálnice jsou rychlejší, pohodlnější a bezpečnější než normální státovky. Ty nezřídka potínají obce skrz na skrz, lidé zde trpí hlukem, smradem, špínou i hrůzou.

Máme však kvůli tomu jásat nad každou novou dálnicí, jak nám ji narýsuje Ředitelství silnic a dálnic? Nabízejí se důvody proti: Chybný je hlavně způsob komunikace s veřejností. Místo hitparády názorných argumentů nám lidé placení z našich daní zamlčují náhradní řešení, jinak znějící hlasy osočují z ideologické zaslepenosti či sobectví.

"Někudy to vést musí," razí dálničáři svou pravdu. Ale proč jimi vybraná trasa musí rozpůlit jednu z posledních pěkných krajin u Prahy, či proč jejich plán dvojnásobně překračuje cenu ostatních variant, to už se nedozvíme.

Jediný solidní protinávrh si nechali za sto třicet tisíc korun vyrobit posázavské obce, které se spojily do sdružení jménem KLID. Jejich studie detailně mapuje možnost, že by se, zjednodušeně řečeno, modernizovala současná táborská silnice.

Mezi Prahou a Mirošovicemi by vznikla nová šestiproudovka, stará vozovka by získala bezpočet nových obchvatů a přeložek, došlo by k rozšíření na čtyři pruhy. Nezanedbatelný podíl aut by mohl využívat i zrenovovanou strakonickou, zdokonalenou o nový vysokorychlostní úsek na Písek.

Zajímavé je, že obce zpod Medníka dálnici na svých katastrech nechtějí, ačkoliv jim ji reprezentanti kraje doporučují jako zázračný lék. Asi si uvědomují, že dálnice může do regionu ledacos přivézt, ale mnohé spolehlivě odveze. Vždyť rekreační a rezidenční hodnota Posázaví může stoupnout právě v okamžiku, kdy autostráda povede jinudy!

Jenže slibovat dálnice je snadné. Politiky to nic nestojí a budovatelé si mnou ruce. Každý kubík betonu prolitý do posázavských luk a polí jim přináší zaručený profit.

Marek Šálek

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

26. 11. 2003

Namastíme si kapsybudovatel/zasutpiditel/