V divadle Ponec zazářila romská kultura

12. 7. 2007 -

-foto-

Víkendová vystoupení probíhala pod názvem Romano ilo (Romské srdce) a pořadatelem bylo nově vzniklé Sdružení na podporu romské kultury, jehož zakladatelé si stanovili jako svůj cíl zvyšovat povědomí o romské kultuře v České republice i v zahraničí.

Zatímco v páteční vystoupení byla brána tak trochu „na zkoušku“ v sobotu již proběhla vystoupení naostro. Romští umělci se nechtěli nechat zahanbit před zástupci vlády a už vůbec ne před nabitým sálem. Po sedmé večer začíná úvodní část programu před schody divadla. Vedle stylového kouřícího kotlíku sedí kapela Jana Surmaje, jejímiž rytmy se nechává unášet necelá dvacítka tanečníků a tanečnic ve věku od pěti let.

Tanec si nenechává ujít premiér Topolánek s ministryní Stehlíkovou, kteří nejprve vše sledují z okna nad schody, aby se pak k všeobecnému veselí vmísili do barevného reje. Diváci se poté vydávají do sálu, který po chvíli praská ve švech.Čas před začátkem představení si mohli krátit prohlídkou fotografií ze sbírek muzea romské kultury nazvané Krásné časy...?

Po nezbytných strkanicích se všichni usazují či stojí a na pódium nastupují moderátoři večera, kterými byli Jana Horváthová, ředitelka Muzea romské kultury a Richard Samko, redaktor České televize.

Jako první nastupují v tajemné atmosféře umocněné svíčkami a temnou hudbou mladí členové souboru Cikne čhave, kteří předvádějí pradávné putování Romů, které převádějí na cestu za sluncem. Po mladých amatérech nastupují bouřliví profesionálové ze slovenského divadla Romathan. Toto divadlo je v zemích bývalého Československa jediným romským souborem a je znát, že herci dávají do svého vystoupení celé srdce.

Krátká hra, kterou Romathan předvedli ukazovala běžný život Romů dnešní doby. Příbuzní se vrací ke své rodině z emigrace, kde se jim nedařilo, ale nemají kam jít, protože prodali byt a všechny věci. Do scénky byly zapojeny i tradiční motivy z filmu Cikáni jdou do nebe. Herci z Romathanu dávají hodně na vizuální stránku, a tak se diváci mohli pokochat opravdu nápaditými kostýmy.

Po bouřlivém divadle nastal čas na klidnější okamžiky a na scénu nastoupil známý romský básník a spisovatel Emil Cina, který sám o sobě prohlašuje, že je černá ovce rodiny, neboť všichni jeho předci byli handlíři s dobytkem a on píše. Cina zarecitoval v romštině a v češtině svoji báseň Amaro lav (naše slovo), která se jmenuje stejně jako romský časopis, který po listopadové revoluci zakládal.

Básník vzpomněl také památku romistky Mileny Hübschmannové, která přede dvěma roky tragicky zahynula. „Milena mě naučila – a za to jí tam nahoru moc děkuji, že mě naučila jaká různá zákoutí může romština mít. A v těch zákoutích hledám svoje verše,“ řekl dojatý Cina.

Po chvilce poezie nastoupili opět Cikne čhave, kteří tentokráte předvedli indickou svatbu a následovalo rychlé vystoupení legendárního Milana Šenkiho – Korytára a jeho mladé kapely. Večer se chýlil ke konci a řada přišla na hlavní hvězdu večera, zkušené harcovníky za skupiny Bengas, kteří jak to mají ve zvyku, dali do svého vystoupení vše.

Důkazem nade vše jasným bylo zprvu nesmělé a posléze masové zapojení diváků do produkce a na závěr již tančila půlka diváků. Půlka jen proto, že víc lidí by se na pódium najednou nevešlo. Do tance se zapojili všichni účinkující z celého večera a na poslední dvě písně se přidal i premiér Topolánek.

Pořádající sdružení na podporu romské kultury se touto akcí velice dobře uvedlo a do budoucna se můžeme nechat překvapit jak se vyprofiluje – laťku si nastavilo vysoko. Jedním ambiciózních plánů nové organizace je vytvořit pražské centrum romské kultury. Podle zakladatelů sdružení má Brno svoje romské muzeum, a tak by Praha měla mít romské divadlo.

Jiří Salik Sláma