Biopaliva: Chceme na rok potravu pro člověka, nebo jednu nádrž teréňáku?
11. 4. 2011 - BUDAPEŠŤ [Ekolist]
Ekolist: Je možné odhadnout, jak velký vliv má pěstování biopaliv na cenu potravin? Existuje třeba nějaká studie, která by vypočítávala, jak velký procentuální podíl ve vzrůstající ceně potravin připadá na výrobu biopaliv?
Pasquale Steduto: Tyto studie vznikly při posledním velkém růstu cen potravin, k němuž došlo v letech 2007 a 2008. Podle studie, která měla vést k porozumění onomu vzestupu cen, šlo o kombinaci příčin. Jednou z nich byla i politická podpora biopaliv ve Spojených státech amerických, v jejímž důsledku bylo poměrně hodně kukuřice, jež byla před tím využívána pro potravinářské účely nejen ve Spojených státech, ale prostřednictvím exportu i v zahraničí, využito na biopaliva. Problém je, že mezi čísly je, řekněme, nesoulad. Podle Světové banky mohla biopaliva za víc než 30 % z onoho nárůstu. Výzkumný ústav pro mezinárodní potravinovou politiku (IFPRI – The International Food Policy Research Institute) naproti tomu odhadoval, že to bylo dokonce 60 %. Neexistuje tedy shoda na tom, jak velký podíl biopaliva na zvýšení cen potravin měla. Každopádně je jisté, že to byla významná část.
K rozvoji biopaliv v USA přitom došlo ve špatnou dobu. Cena potravin se totiž předtím snižovala a snižovala, což vedlo země k omezení vlastních potravinových rezerv. Následně však došlo k velkému suchu v Austrálii, která je jedním z velkých producentů. Pak se připojila politika biopaliv ve Spojených státech, kvůli níž šla velká část kukuřice na nepotravinářské účely, dalším důvodem byla vzrůstající cena ropy, k tomu se přidaly spekulace na trhu a tato konkrétní kombinace příčin způsobila potravinovou krizi. Cena potravin vyletěla vzhůru, země nemohly nakupovat, v některých z nich dokonce došlo k pouličním nepokojům, protože lidé nemohli v obchodech sehnat dostatek jídla. Přispělo k tomu i chování některých zemí, které zakázaly export svých vlastních potravin nebo surovin.
Po velkém vzrůstu v roce 2008 šla sice nakonec cena potravin dolů, ale nikdy se nevrátila na nízkou úroveň před krizí v letech 2007 a 2008. Teď se cena potravin mění nahoru a dolů a jedním z hlavních problémů s potravou je v současnosti nestálost (volatility) cen.
Zmínil jste důsledky zákonů ve Spojených státech. V Evropské unii jsou rovněž zákony, které nařizují přimíchávat do paliva biosložku.
To je pravda, ale EU zároveň není velkým producentem, takže má dost omezený vliv ve srovnání se Spojenými státy, které jsou opravdu velkým dodavatelem surovin.
Takže byste neřekl, že by evropské zákony podporující biopaliva měly velký vliv na cenu potravin?
V rámci Evropy ne, ale ...
... Ale EU dováží biopaliva i z jiných oblastí ...
Přesně tak. Jde o opravdu komplexní problém. Jak jsem ale říkal, není možné jasně říct, za jak velký podíl na vzrůstu cen potravin biopaliva mohou. V principu je ale naprosto jasné, že když plodiny, které byly používány především pro výrobu potravy, začneme používat jinak, tak tím samozřejmě změníme vyváženost nabídky a poptávky v oblasti výživy.
Mohl byste uvést jako příklad několik zemí, kde je konkurence mezi potravinami a biopalivy největší?
Myslím, že jsou to stále Spojené státy.
Co třeba Brazílie nebo Indonésie?
Řekl bych, že Brazílie má ohledně biopaliv konsolidovaný přístup, tam už na tom pracují třicet let, takže tam to nemá skutečně závažný dopad na výživu. V případě Indonésie si nejsem jistý, tam se tuším na biopaliva pěstují plodiny, které nutně nejsou zrovna plodinami používanými k výrobě potravin.
Ona se ve skutečnosti celá diskuse přesouvá k otázce druhé nebo třetí generace zpracování biopaliv, jež je založena na nepotravinářských plodinách, na zpracování jinak nepotřebné biomasy apod. Důvodem je právě zabezpečení dostatku potravin.
Ale i když se pěstují jiné plodiny, tak se musí užívat například půda, která by se jinak mohla využít pro pěstování potravin ...
To je pravda, v každém případě si biopaliva s potravinami konkurují ohledně půdy a vody. Pokud ovšem nejde o místa, která jinak využívat nemá cenu. Na výrobu biopaliv se totiž dá využívat i třeba odpad z měst. Záleží jen na biotechnologiích, které odpad přetransformují na něco použitelného.
Každopádně v principu, z termodynamického pohledu, je pěstování plodin kvůli energii velmi neefektivní – energie se nejdřív přetransformuje v plodiny a ty se pak zase musejí přetransformovat v energii. Například z 240 kilogramů kukuřice umíme vyrobit asi 100 litrů ethanolu. Země si pak musejí rozmyslet, jestli toto množství kukuřice využijí radši na výživu jednoho člověka po celý rok, nebo na jedno natankování nějakého sportovního užitkového vozidla.
Vy jako FAO tedy doporučujte: pěstujte plodiny pro jídlo!
Ano. Zároveň se ale snažíme zjistit, kde by mohlo být výhodné i pěstování plodin pro biopaliva. Například ve střední Africe jsou oblasti s velmi nízkou hustotou obyvatel, kde jsou obrovská území s dostatkem půdy a s dostatkem srážek. Tam by nějaké pěstování plodin pro paliva mohlo přinášet výhody. Ale musí to být ještě pečlivě zanalyzováno případ od případu a systém od systému.
Kde v Africe by to mohlo být?
Studie se dělají například v Tanzanii a v Keni, v Jihoafrické republice je i výzkumný institut, který se snaží zjistit, jak by se dala využít cukrová třtina. Čili mohly by tady být nějaké možnosti, ale záleží na tom, jaké zdroje jsou v místě k dispozici, jestli jich je málo nebo dost atd.
Lobbujete někdy proti zákonům podporujícím výrobu biopaliv, jako jsou ty ve Spojených státech nebo v EU?
Ne, nelobbujeme, to jsou rozhodnutí jednotlivých zemí. My podporujeme debatu, která ukáže, jaké jsou důsledky a dopady například využívání biopaliv. Při OSN je i speciální komise, která se věnuje zabezpečení potravin (food security) a snaží se studovat i příčiny nestálosti cen potravin na světových trzích, snaží se odhadnout, jaké by mohla mít důsledky podpora biopaliv atd. V principu můžeme zemím pomáhat a radit, ale rozhodnutí je na nich.
Jan Stejskal
Unavuje
vás tvorba www stránek v HTML? 
vytisknout