Čeští rotariáni slaví 80 let od svého založení

21. 11. 2005 - PRAHA [BBC]

Světový mír a porozumění mezi lidmi - k takovým cílům by měla směřovat činnost rotariánů. Rotary kluby po celém světě sdružují především podnikatele, kteří se v rámci jejich činnosti věnují různým humanitárním projektům. Čeští rotariáni si v polovině listopadu připomínají 80. výročí založení klubu. Jeho činnost byla v roce 1948 zakázána a obnovena byla až po listopadu 1989.

Celý distrikt 2240, který zahrnuje Českou i Slovenskou republiku, má 1365 členů. Je mezi nimi i celá řada známých osobností. Například podnikatel Tomáš Jan Baťa, čestný guvernér prezident Václav Klaus, slovenský prezident Ivan Gašparovič. Bývalý český prezident Václav Havel dostal nejvyšší rotariánské vyznamenání.

Mezi členy českého rotary klubu byste našli i řadu politiků, třeba jihočeského hejtmana Jana Zahradníka nebo senátora Tomáše Jirsu.

Guvernér českých a slovenských rotariánů Otakar Veselý přiznává, že stále existují některé konzervativní kluby, které nepřijímají ženy. "V našich klubech ale máme přes sto žen, většina klubů má za členky ženy."

Boj proti obrně

Členem Rotary klubu se, jak píší stanovy, mohou stát "dospělé osoby hodnotného charakteru a pověsti, které jsou majiteli, společníky, funkcionáři nebo řediteli v některém podniku, organizaci nebo instituci nebo kteří mají jiné významné společenské postavení." Nováčci se do klubu nepřihlašují, jsou navrhováni stávajícími členy.

V tehdejším Československu rotariáni začali působit v roce 1926, mezi čestné členy klubu patřili například poslední nekomunistický ministr zahraničí Jan Masaryk nebo pražský primátor Karel Baxa.

Organizace vznikla na začátku dvacátého století v Chicagu a prvním jejím počinem bylo uspořádání kampaně za zřízení veřejných záchodků v budově místní radnice. Od těchto skromných začátků ovšem rotariáni dospěli k velkorysejším projektům.

"Už asi dvacet let pracujeme spolu s OSN, Světovou zdravotnickou organizací a UNICEF na tom, aby dětská obrna zmizela z tváře země," připomíná prezident celosvětové organizace Carl-Wilhelm Stenhammar.

V roce 1985, kdy rotariáni začínali s programem boje proti dětské obrně, touto chorobou onemocnělo každý den asi 1000 lidí. "Teď je to 1000 případů ročně. Jsme velice blízko úplnému vykořenění dětské obrny. Ještě tam nejsme, ale zakrátko tam budeme," uvádí Stenhammar.

Zmenšená OSN?

S rotariánstvím se pojí i jistá ideologie, možná trochu poplatná době vzniku organizace, která žila optimismem, představou obecného pokroku, který lidstvo jednou přivede k všeobecnému bratrství. Carl-Wilhelm Stenhammar také přirovnává organizaci k jakési zmenšené OSN: "Spojené národy pracují pro porozumění a mír mezi lidmi, stejně jako my."

"Spojené národy jsou organizace nepolitická, nenáboženská a nezisková, stejně jako my. Takže je mezi námi mnoho podobného," uvádí prezident celosvětové organizace Carl-Wilhelm Stenhammar.Kampaň proti obrně podle něj přinesla i výsledky na poli prosazování míru.

Členové rotary klubů pracovali během programu i v místech, kde probíhaly válečné konflikty. "Byli jsme schopni dojednat, aby třeba nakrátko nastal klid zbraní, a díky tomu jsme získali dva tři dny na očkování dětí."

A proč si vlastně rotariáni vybrali jako cíl kampaně právě likvidaci dětské obrny? Prý především proto, že se to dalo zvládnout. Členové klubů se programu mohli účastnit osobně, protože se vakcína podávala ústně - nakapala se na jazyk. "To zvládne i amatér jako třeba já," říká Stenhammar.

"Pokud by se očkovalo injekčně, nikdy bychom to nezvládli. Taky jsme byli schopni zajistit finance. A navíc, dětská obrna je strašná nemoc, která děti mrzačí," dodává prezident světového rotary klubu.

Rotariáni v Česku

Dnes jsou rotary kluby v celé České i Slovenské republice - v téměř každém bývalém okresním městě. Kluby fungují na dobrovolné bázi a vyvíjejí jen humanitární činnost. Jejich členové se scházejí každý týden a projednávají aktuální témata a projekty.

Členy klubu jsou představitelé různých oborů a profesí, zastoupených v dané obci. "Každý, kdo se chce stát členem nebo si ho vybereme, musí dát něco více ze sebe."

"Musí vložit své peníze i svou práci, postarat se, aby se humanitární projekt zdárně dokončil a fungoval," vysvětluje guvernér českých a slovenských rotariánů Otakar Veselý.

Rotary kluby pracují zcela samostatně v rámci svého regionu. "Jsou to autonomní jednotky a každý klub vyvíjí vlastní činnost," uvádí guvernér.

Členové klubu v místě působení vyhledají, jaký problém je zapotřebí vyřešit. Například zřídili středisko pro zdravotně postižené děti, kde se děti mohou v průběhu dne léčit a také učit.

"Do těchto středisek svážíme děti vozidly, které jsme v rámci projektů pořídili. Většinou jsou to děti z chudších rodin a rodiče by si nemohli dovolit denně s dětmi dojíždět," říká Otakar Veselý, který jako guvernér musí jednou za rok navštívit každý klub.

Rotariáni své projekty financují z vlastních zdrojů. Každý člen platí vysoké příspěvky, od pěti do 50 tisíc korun za rok.Část peněz jde do celosvětové organizace Nadace Rotary, která peníze zhodnocuje a po třech letech polovinu vrací. Na některé projekty mohou členové českých a slovenských rotary klubů čerpat peníze přímo z Nadace.

Historie rotary klubu v ČR

Čeští rotariáni si letos připomínají 80. výročí od založení svého klubu. Výročí připomíná obrazová publikace. Atmosféru počátků českého rotariánství přibližuje i vzpomínka jednoho z jeho zakladatelů, Antonína Suma:

"S počátku panovala jistá averse proti předepsaným večeřím, i podával se místo nich čaj se zákusky, později přešlo se na pokrmy hodnotnější, připravované chotí kustoda Anglického klubu."

Na místě, kde se scházel první pražský Rotary klub, prezident této mezinárodní organizace Carl-Wilhelm Stenhammar odhalil pamětní desku.

Je v průchodu paláce Savarin v ulici Na Příkopě v Praze. Slavnostního odhalení se zúčastnil i 86letý Antonín Sum, syn zakladatele první pražské pobočky Rotary a pozdější tajemník ministra zahraničí Jana Masaryka. Rotariánské krédo pomáhat druhým mu prý pomohlo přežít těžké období komunistických žalářů.

Ondřej Štindl, Petra Škraňková

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

13. 12. 2011