Nevozte odpady do ČR - recyklujte je doma!
12.2.2004
OLOMOUC [Strana zelených]
Autor: Jana Ulbrychová, tel: 724 321 845
„Poslanci se v tomto případě nemohou vymlouvat na Evropskou unii. V té totiž už 11 let platí, že členské státy mohou zakázat nebo omezit pohyb odpadů, což však platí pro jejich skladování či likvidaci. Česká novela proto vymyslela švejkovskou obezličku – tvrdí, že odpady ze sousedních zemí budeme do České republiky dovážet za účelem energetického využití, čímž se myslí jejich spalování ve spalovnách,“ říká lídr evropské kandidátky Strany zelených Jakub Patočka a dodává: „Navrhovaná novela zákona tak ale jedná v rozporu s rozhodnutím Evropského soudního dvora[1], který považuje spalování odpadů ve spalovnách komunálních odpadů za jejich odstraňování.“
Jedinou pojistkou pro to, aby se z českých zemí nastala evropská popelnice, je povinnost získat pro dovoz odpadků povolení ministerstva životního prostředí. Podmínky, které musí dovozce splnit, jsou však vzhledem ke znečištění legrační. Namísto, aby čeští zákonodárci přistoupili na evropskou praxi a bránili životní prostředí v České republice, mají schválit zákon, který pomůže jen českým spalovnám. „Jde o naprosto nesystémový krok, národní Plán odpadového hospodářství počítá s razantním nárůstem recyklace odpadů. Spalovny se potýkají s nedostatkem zakázek a proto lobují v Poslanecké sněmovně, aby nepřišly o své odpady a zisky. O toxické exhalace se však podělí s námi se všemi,“ říká Ivo Kropáček, vedoucí odpadové sekce SZ.
Zelení připomínají, že jedním z obecných principů nakládání s odpady je, že se mají odstraňovat co možná nejblíže svému vzniku. Ustanovení povolující dovážet do ČR odpady za účelem jejich spálení ve spalovnách je opakem tohoto principu.
Kontakt:
Ivo Kropáček, vedoucí odpadové sekce SZ, tel.: 604 348 765
Jakub Patočka, lídr Strany zelených do Evropského parlamentu, tel.: 603 289 644
Jana Ulbrychová, místopředsedkyně SZ pro média, tel.: 724 321 845
Zdroje:
[1] Rozsudek Evropského soudního dvora C-458/00 ze dne 13.2.2003 ve věci Komise proti Lucembursku. V rozsudku se uvádí, že jsou-li odpady určeny ke spálení v zařízeních, které zpracovávají odpady za účelem jejich odstranění, nelze takový úkon považovat za úkon, jehož hlavním cílem je využití těchto odpadů, a to ani tehdy, pokud během jejich spalování dochází k využití všeho nebo jen části tepla vyprodukovaného tímto spálením. Evropský soudní dvůr dodává, že pokud využití tepla produkovaného spálením představuje pouze sekundární efekt úkonu, jehož hlavním cílem je odstranění odpadů, nelze pochybovat o tom, že takový úkon je stále kvalifikován jako odstranění, nikoli využití.