Národní kontaktní centrum - Ženy a věda
19. 2. 2004 - PRAHA [Econnect]
-foto-
Založení Národního kontaktního centra – Ženy a věda v roce 2001 vycházelo z přesvědčení, že přestože se genderová problematika a otázka rovných příležitostí v ČR již poměrně etablovala, oblast vědy a výzkumu jí zůstává až na výjimky uzavřena.
Centrum si klade za cíl přispívat k budování genderového diskurzu v oblasti vědy a výzkumu, k utváření vědní politiky v ČR a otázkám lidských zdrojů, zejména postavení žen ve vědě. V neposlední řadě též funguje jako místo střetávání různých názorů a koncepcí v průsečíku vědeckého zkoumání a genderu a jako místo setkávání a výměny zkušeností českých badatelek.
V mezinárodním měřítku navázalo Národní kontaktní centrum – Ženy a věda úzkou spolupráci se sekcí Unit Women in Science při Direktorátu vědy, technologií a výzkumu Evropské komise a s podobně orientovanými zahraničními organizacemi. V současné době se účastní vývoje Evropské platformy žen-vědkyň.
Hlavní aktivity NKC-ŽV
- databáze expertek a vytváření sítí
- podpora žen ve vědě
- podpora mladých výzkumných pracovníků a pracovnic
- zvyšování atraktivity vědeckého povolání mezi středoškolskými studenty a studentkami
- mezinárodní spolupráce
- genderové aspekty v 6. Rámcovém programu
- genderové vzdělávání
- publikační a osvětová činnost
- lobbování
Jedním z projektů NKC-ŽV jsou pravidelné čtvrteční semináře. V roce 2003 NKC-ŽV zorganizovalo přednáškové cykly s cílem představovat jak odborné genderově orientované tak širší odborné a obecné veřejnosti probíhající či právě ukončené genderové výzkumy a vytvořit forum pro diskusi o genderových výzkumných aktivitách a umožnit potenciálním zájemcům a zájemkyním navázat kontakty. Tento cyklus bude pokračovat i na jaře roku 2004. Prvním seminářem, který se v rámci cyklu jarních seminářů uskuteční 11. března, je seminář Lucie Jarkovské na téma „Genderově ideologická socializace žen“. Své téma autorka komentuje takto: „Můj zájem o dané téma je jednak autobiografický, vyplývá z osobní zkušenosti, a jeho druhým zdrojem je údiv nad tím, že i ve společnosti, která prošla tolika změnami a ve které je revidován význam mnoha askriptivních charakteristik připisovaných jedincům, tu stále existuje poměrně zřetelná představa o tzv. ženském a mužském... Zajímalo mě tedy, jak se to stalo, že se z dětí ženského pohlaví vyvinuly osobnosti, které se jednoznačně definují jako ženy, a především, co pro ně toto genderové sebepojetí znamenalo a znamená.“
Seminář se uskuteční v prostorách Národního kontaktního centra – ženy a věda na adrese Husova 7, Praha 1. Pokud vás téma semináře zajímá a rádi byste se ho zúčastnili, potvrďte prosím svou účast na emailovou adresu seminare@zenyaveda.cz nebo telefonicky na 222 222 322, neboť počet míst je omezený.
Kateřina Šaldová
Dovětek - 24. 2. 2004 - Matt69Totiž, aby bylo jasno-- já jsem svou podstatou bytostný individualista, a tak se mi příčí diskurz typu "muži" jsou takoví a onací, "ženy" jsou takové a onaké...Například tvrzení typu, že znásilnění není "ničím jiným než vědomým procesem zastrašování, pomocí kterého všichni muži drží všechny ženy ve stavu strachu" (Susan Brownmiller v předmluvě "Against Our Will"; v originále to zní: "It is nothing more or less than a conscious process of intimidation by which all men keep all women in a state of fear.") -- "argumentem" je, že PRÁVĚ PROTO, že ženy znásilňují aspoň někteří muži, tak je ostatní muži znásilňovat nemusí, protože jejich "třídní" zájem je již hájen dostatečně -- tak tato a podobná tvrzení mě vskutku vytáčí do nepříčetnosti!!! Čili takové extrémně hrubé generalizace jsou mi rozhodně proti srsti. Ale jestliže se v dnešním světě dějí takové totalitaristické pervizity, jako např. když Norská vláda zákonem NAŘÍDÍ soukromým společnostem, aby v určité lhůtě měly ve vedení a statutárních orgánech aspoň 40% "zastoupení" každého z pohlaví (kteréžto autoritativní opatření je evidentně založeno na premise, že při absence diskriminace by ve všech oblastech existovala absolutní parita mezi muži a ženami, protože "všichni přece víme, že muži a ženy jsou úplně totožní" :-), tak nezbývá, než se proti tomu bránit-- a to např. i tak, že člověk začne vyhledávat důkazy nasvědčující tomu, že tato premisa je prostě založena na hrubém omylu... Mimochodem, osobně musím přiznat určité znechucení nad tím, že i míra, v jaké feministky prosazují numerickou paritu jako bod, kdy jedině bude dosaženo "rovnosti" mužů a žen, se zdá být stritkně selektivní. Nezdá se např., že by feministky nějak zvlášť vzrušoval fakt, že se ženy dožívají o cca 7- 10 let déle (v průměru), anebo že by požadovaly striktní paritu i u popelářů, horníků, čističů kanálů, odsouzených kriminálníků, duševně chorých osob atd. Zdá se, že požadavek numerické parity se týká jen tzv. lukrativních postů... Moje osobní stanovisko je takovéto: 1. každý člověk je zcela jedinečnou unikátní osobností 2. rozdíly mezi muži a ženami co do kognitvních schopností či typických oblastí zájmu sice nejsou nějak propastné či dramatické, přesto však existují a je jich celá řada. 3. Stát nemá absolutně žádné právo komukoli nařizovat, kolik žen či mužů musí mít ve vedení či jako běžné zaměstnance. Ostatně, stát již dlouhodobě neplní řádně ani ty klasické funkce, které mu byly původně přisuzovány (ochrana vlastnictví, svobody a života občanů prostřednictvím jasného, přehledného a STABILNÍHO právního rámce a efektivní soudní ochrany), takže fakt nechápu, kde bere stát tu drzost nabalovat na sebe neustále nové a nové funkce na úkor práv občanů. |
Unavuje
vás tvorba www stránek v HTML? 
vytisknout