Atomový Kuba vede českou energetiku do slepé uličky

Externí náklady jaderné energie - 1. 4. 2012 - Ing. Milan K. Jermář, DrSc.

Předseda vlády Petr Nečas zdůrazňuje naplňování cílů Strategie Evropa 2020 i podporu silné a konkurenceschopné ekonomiky, založené na dostupné a udržitelné energetice. Vyjádčení ministra Kuby je s těmito záměry v napostém rozporu.

Pan ministr zapomíná, nebo ani neví o tom, že podstatou přírodních a společenských procesů je chaos, nikoliv řád, matematicky vyjádřitelný pořádek, jak se vědci domnívali až do 20.století. Proto je selhání jakéhokoliv přístroje, energetického zdroje i společnosti zákonité. Proto také došlo ke katastrofám již rekordního počtu sedmi reaktorů ze 444. Přepočtem četnosti jaderných katastrof na celkovou dobu provozu reaktorů se tak dospívá k bezpečnosti nižší, než se standardně požaduje při ochraně velkoměst proti povodním. Jaderná katastrofa GAU však působí ztráty nezměrně vyšší a znehodnocuje obytný prostor na staletí. Důvěra v atomovou energii, vkládaná již Stalinem do výstavby prvé jaderné elektrárny na světě v Obninsku (dnes zrušené) proto značně poklesla. V Německu (a jinde) i pod 7%. U nás se podle údajů ČEZ tato důvěra obyvatelstva drží na 50%.
Je to následek propagandy ministerstva průmyslu a obchodu a energetických gigantů, zejména ČEZu. Tato propaganda, je založena na nepřesných a zavádějících údajích. Tak na příklad internetová stránka České nukleární společnosti je plná nadšených zpráv o (domnělém) úspěšném pokroku jaderné energetiky ve světě. Nepříznivé zprávy uvádí jen anglicky jako citace zpráv mezinárodní společnosti NUCNET. Stručný překlad jedné ze současných anglických zpráv zní: „TEPCO, tokijská společnost provozující elektrárnu ve Fukušimě, zaplatila 4,1 miliardy euro (ca 100 miliard Kč) postiženým katastrofou ve Fukušimě“. V této souvislosti týdeník Respekt (12.3.2012, str.71) odvážně a pravdivě uvádí, že bez obětavosti personálu mohla situace ve Fukušimě vyústit v katastrofu, „která by mnohokrát zastínila Černobyl a z 200 kilometrů vzdáleného Tokia by učinila město duchů“. Vznikly by tak zřejmě tisícinásobné škody, 5 až 6 biliónů eur (podle výpočtů Welfense).
Letošní internetová stránka České nukleární společnosti v odstavci J.L.M. „Fotovoltaika prohrává i přes mamutí dotace“ nepromyšleně zdůrazňuje: „Kdybychom chtěli v Česku vyrábět elektřinu ve fotovoltaických zdrojích, museli bychom investovat astronomických 8 biliónů korun“. Toto tvrzení nemá smyslu: Vzhledem k diversifikaci zdrojů, nutné pro bezpečnost zásobení, měla by fotovoltaická energie krýt státní potřeby jen zčásti,. Evropský projekt Desertec, přivádějící sluneční energii ze Sahary a Saudské Arábie, levné čínské panely, fotovoltaické nebo pětinásobné spojení materiálů, dosahující energetické účinnosti přes 50%, umožní, aby fotovoltaika byla nejen bezpečnější ale i podstatně levnější než jaderná energie.
Do ceny jaderné energie je navíc nutno, právě tak jako do ostatních energií, započítat externí náklady: cenu výzkumu a vývoje, zneškodnění jaderného odpadu, odstranění reaktoru a staveb po skončení životnosti a také pojištění proti případným škodám. To dosud hradili občané v daních. Hradili by i důsledky pčípadního GAU Temelína, na který byl doplatili také Pražané.
Odborník i laik získávají dojem , že internetové stránky České nukleární společnosti slouží pouze propagaci a nikoliv informaci veřejnosti. Chybí v nich jak údaje, poskytující zprávu o domácí situaci, ale i nestranné zprávy o moderní energetické politice Německa, zmínka o Itálii, jež zastavila provoz svých atomových elektráren již po katastrofě Černobylu, o Japonsku,kde bylo po tsunami a katastrofě 4 reaktorů z původních 53 reaktorů dalších 10 okamžitě a 39 později odstaveno, a jen 2 reaktory jsou v provozu, dále o Číně, jež uvedla v roce 2010 do provozu 42 GW větrných elektráren a jen čtvrtinu této kapacity v jaderných elektrárnách, o USA, kde nebyl od r. 1971 uveden do provozu jediný reaktor atd.
Pro zamlčování nepříznivých skutečnosti a nedostatek inovací se naše republika octla až na 36. místě světového žebříčku konkurenceschopnosti. Rada vlády pro udržitelný rozvoj konstatovala roku 2009, že se vzdalujeme od udržitelného rozvoje.

ODPOVĚDĚT