České rodičky a jejich rodiny by měly mít možnost volby

16. 1. 2004 - PRAHA [Econnect]

„Za možnost volby“ je název demonstrace, kterou na úterní odpoledne na pražský Klárov chystá pět neziskových organizací, jež se dlouhodobě zabývají aktivním rodičovstvím. Aperio, Centrum aktivního porodu, Česká asociace dul, Česká asociace porodních asistentek a Hnutí za aktivní mateřství kromě této demonstrace začínají také sbírat podpisy pod petici, která má podpořit rozšíření alternativních modelů porodnické péče.

Jde zejména o to, aby porodní asistentky mohly dále samostatně vykonávat svoji profesi a aby jejich možnosti mohly být v budoucnu rozšířeny tak, jak je tomu v zemích Evropské unie. Zatímco tam je naprosto běžné, že řada žen a jejich rodin využívá při porodu služeb porodních domů či center, rodí ambulantně nebo rodí doma v intimním a přátelském prostředí svých blízkých pouze s porodní asistentkou, u nás zákonodárci a zákonodárkyně a dokonce i ministryně zdravotnictví striktně odmítají jakoukoli možnost svobodně si zvolit, kde a jak budou ženy rodit.

V současné době neexistuje jiná možnost, než aby české ženy rodily v nemocnici. K ambulantním porodům se nemocnice staví spíše odmítavě, pokud se žena rozhodne rodit doma a sežene porodní asistentku, která je ochotná jí pomoci, musí vyřešit neuvěřitelné množství problémů počínaje sháněním pediatra či pediatričky, který/která přijde do 24 hodin novorozeně prohlédnout (první prohlídku zvládne bez problému porodní asistentka) až po domluvu s gynekologem/gynekoložkou, že přijde prohlédnout rodičku.

Je nepochybné, že české porodnice udělaly za posledních několik let velký posun směrem k liberalizaci poměrů. Běžně bývá přítomen otec dítěte a může se dokonce velmi aktivně podílet na průběhu porodu, asistovat může i dula (tedy jakási pomocnice, která se soustředí jenom na to, aby rodící maminka měla všechno, co potřebuje, zejména ale psychickou pohodu) nebo dokonce i kamarádka či příbuzní rodičky. Rodička má možnost sestavit si porodní plán a personál porodnice by se jím, pokud nedojde ke komplikacím, měl řídit. V praxi to znamená, že pokud si například přejete rodit do vody či nechcete před porodem podstoupit holení a klystýr, stačí to zdůraznit v porodím plánu či to výslovně říci porodní asistentce na porodním sále a bude vám vyhověno. Od rutinního používání klystýru a holení mnoho porodnic již ustupuje, maminkám je také dovoleno strávit první a někde i druhou dobu porodní tak, jak je jim příjemné. Už tedy není nutné rodit do kopce proti gravitaci jenom proto, že to tak vyhovuje porodníkům a dokonce už také není běžné trávit druhou dobu porodní, tedy samotné vytlačení dítěte na svět, v leže. Mnohem lépe se rodí na porodním pytli či v porodní stoličce a, hlavně díky práci některých osvícených porodních asistentek, už to české porodnice akceptují. Kde je tedy problém? Co víc by české matky a jejich rodiny mohly chtít?

Hlavní problém tkví v tom, že ne všechny porodnice jsou skutečně liberální a ne všichni porodní lékaři a lékařky jsou ochotní rodičce vyhovět. Větší možnosti mají matky z velkých měst, kde je možné si porodnici vybrat. Řada maminek také jezdí rodit do Vrchlabí či do Znojma, které mají pověst nejpřátelštějších porodnic, přesto je velká část matek odkázána na libovůli personálu nejbližší porodnice. Neexistuje zákon, který by odlišoval porod od jiného lékařského úkonu a tak záleží pouze na přístupu jednotlivců a jednotlivkyň. Systém sám je nevyhovující. Přitom by stačilo řídit se modelem zemí Evropské unie, kde je naprosto běžné, že žena, pokud je její těhotenství fyziologické, má maximální možnost volby. Porodnice je jednou krajní možností, tou druhou je porod doma. Mezi tím je celá škála alternativ – porodní domy, kam se může celá rodina nastěhovat před porodem a s maminkou a novým miminkem tam strávit celou dobu před i po porodu, ambulantní porody, kdy matka i s dítětem odchází během dvanácti hodin po porodu zpátky domů. Minimum práce zde přitom vykonávají lékaři a lékařky. Vše je v péči porodních asistentek, které fungují nejenom jako zdravotnice, ale hlavně jako sociální pracovnice a psycholožky. Na lékaře tak zbývá skutečně jenom péče o nemocné, tedy riziková těhotenství a komplikované porody.

Tím rozhodujícím požadavkem je tu možnost rodičů podílet se na rozhodování o porodu svého dítěte, což ovšem podmiňuje jejich naprostá informovanost ze strany lékařů a lékařek. Ta je, bohužel, naprosto tristní a to nejenom v oblasti porodnické. Velmi často zaznívá z úst porodních asistentek, aktivistů a aktivistek a v neposlední řadě od samotných matek požadavek na přirozený porod, tedy porod bez medicínských zásahů, bez léků, injekcí a infuzí. Porod v nemocnici přitom může být přirozený jen zčásti. Vstupuje tu do hry ještě další faktor - porodnice, ať už je jakkoli přátelská k matce, otci i rodícímu se dítěti, je stále nemocnicí, tedy byrokratickou organizací, kde často převáží argument „takhle se to tu dělá" nad konkrétním přáním rodičky. Někde je nemocniční prostředí natolik stresující a autoritářské, že se rodiče ani nepokusí vyslovit své požadavky nahlas či si ani netroufnou nějaké požadavky mít.

Rodit v známém prostředí porodního centra či ještě lépe přímo doma je pro dítě i jeho rodiče neuvěřitelnou devízou do života. Ženy a jejich rodiny by měly mít možnost volby, kde a jak přivedou na svět své děti, protože porod je pro další život malého člověka naprosto zásadní. A nejde jenom o to, že porod proběhne bez komplikací, stejně důležité je, že proběhne bez stresu a bude skutečně tím nejsilnějším okamžikem v životě rodičů i miminka.

Klára Kubíčková

Problematice porodů se věnujeme i v rámci tematického serveru Econnectu Občanská společnost - návod k použití, a to v rámci oblasti Rovné příležitosti - Vztahy v rodině a v příkladech z praxe, kde uvádíme kauzu Není porod jako porod.

Jinými slovy, Kláro... - 16. 1. 2004 - matt69 ...co říkáte např. tomuto vystoupení Milady Emmerové, poslankyně za ČSSD (a lékařky), předneseném na 23. schůzi Posl. sněmovny v úterý 2. prosince 2003: ------------------------------------------------------- Poslankyně Milada Emmerová: "Vážený pane předsedo, vážení přítomní, chtěla bych se vyjádřit k jednomu dílčímu problému, který z tohoto zákona do jisté míry vyplývá. Jak plyne ze samotného názvu "porodní asistentka", tradičně u nás užívaného, jde o asistenci porodníkovi v širším slova smyslu, o plnění standardních úkolů, které zejména během porodu přicházejí běžně v úvahu, anebo i těch úkolů, které lékař indikuje navíc s ohledem na průběh těhotenství a porodu včetně jeho komplikací. Konstatování, že porodní asistentka je s ohledem na své vzdělání a dosavadní praxi oprávněna vést samostatně fyziologický, anebo jinak řečeno, normální porod, není logické. Nikdo totiž nemůže předem říci, a to přes všechny pokroky v medicíně, že porod bude normální, a NENÍ tedy možné pověřit porodní asistentku vedením kteréhokoliv porodu BEZ BEZPROSTŘEDNÍ PŘÍTOMNOSTI LÉKAŘE. Ten je totiž vzdělán i v jiných oblastech medicíny a je mu svěřena plná odpovědnost za výsledek ukončení porodu, a to jak ve vztahu k matce, tak i ve vztahu k narozenému dítěti. Jeho úkolem je včasně objevit hrozící komplikace a změny stavu matky i dítěte během každé porodní doby. Osobně bych považovala jisté změny kompetencí a tím i odpovědnosti dané zákonem za odtržení od dosavadní praxe, to je, co se týká charakteru teoretického i praktického vzdělání porodní asistentky. Porodní asistentka by pak přejímala větší část odpovědnosti, než jí přísluší z titulu jejího specifického odborného vzdělání, a tak vlastně ohrožovala svoji bezúhonnost. Za příklad výhodnosti těchto v České republice neobvyklých postupů nemůže pro nás sloužit statistika z Afriky ani ze Srí Lanky, s čímž jsem se setkala při návštěvě Světové zdravotnické organizace. Statistické údaje v našich poměrech vykazují vynikající výsledky co do nízké novorozenecké úmrtnosti a s ohledem na poporodní zdravotní stav matky, a to za podmínek zachování dosavadních osvědčených postupů. V naší době, která je zatížena snižující se plodností a porodností z mnoha vnitřních i vnějších příčin, záleží na optimálním zajištění péče o matku a dítě během celého těhotenství, porodu i šestinedělí. Do praxe jsou zaváděny nákladné a náročné metody umělého oplodňování, aby touha po dítěti mohla být u mnoha manželství naplněna. Záleží nám nejen na naplňování individuálních zájmů mladých rodin, ale i na zájmech celospolečenských, to je zvyšování porodnosti v zájmu nás všech. Je tedy málo zdůvodnitelné, abychom dosavadní medicínskou praxi jakýmkoliv způsobem zatěžovali určitým RIZIKEM NEÚSPĚŠNOSTI. Po vstupu do Evropské unie při volném pohybu osob po přijetí tohoto zákona bude docházet k přílivu zdravotníků odjinud do naší republiky. O jejich praxi a vzdělání bude k dispozici pouze administrativní doklad, ale jejich skutečné kvality budou předmětem sledování nejlépe v lůžkových zařízeních, kde je bezprostřední dohled přirozený. Jen zcela nezasvěcený laik se může domnívat, že předložené diplomy, ať už od našich, nebo od zahraničních odborníků, jsou známkou zaručené kvality. I posledně uvedená okolnost a řada připomínek z řad lékařů porodníků mě nutí k tomu, abych prostým pozměňovacím návrhem zdůraznila, jakou si žádáme zdravotní péči u ženy matky a jejího očekávaného potomka. Chceme zachovat péči takovou, která se u nás osvědčila ve všech ohledech, a proto není zatím důvod k tomu, ji změnit. Děkuji za pozornost." -------------------------------------------------------------- Zdroj: http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/023schuz/s023157.htm Je vůbec pozoruhodné, že pozměňoacému návrhu Taťány Fischerové, který měl zajistit, že v této záležitosti bude ponechána svobodná volba rodičů, podporovali nejvíce muži a ženy z ODS, zatímco muži a ženy z ČSSD a KSČM byli proti. ODPOVĚDĚT