Zákon zakazující muslimkám nošení šátků prý zasahuje osobní práva

Francouzský zákon zakazující mladým muslimkám nošení šátků do školy zasahuje do osobních práv a porušuje svobodu vyznání. Shodli se na tom v Praze účastníci diskuse Asociace pro mezinárodní otázky věnované francouzskému zákonu. Šátek není náboženský symbol a ani by tak neměl být chápán, muslimky ho nosí na základě náboženského předpisu, řekl Vladimír Sáňka z Islámské nadace v Praze.

Také katolický kněz Tomáš Halík řekl, že zákon považuje za hanbu Francie, a také podle něj výrazně porušuje občanská práva. Myslí si, že pokud by byl zaveden, znamenalo by to zhoršení vztahů mezi islámskou komunitou ve Francii a většinovým obyvatelstvem. Sáňka poznamenal, že celá šátková aféra vypadá, jako kdyby Francouzi vnímali cizí věci jako na něco nebezpečného.

Nošením šátku plní muslimky náboženský předpis. Oblečení muslimských žen umožňuje, aby muslimka nebyla posuzována podle svého zevnějšku, ale svých schopností. Mnohé z nich šátek chápou jako součást své osobnosti a chrání je před pohledy cizích mužů. Navíc jeho nošením tyto ženy nezasahují do práv druhých.

To potvrdila i česká muslimka, podle níž je šátek věcí osobní, je to součást oblečení a nikoho neobtěžuje. Poznamenala, že zákaz nošení šátků nepřinutí mladé muslimky k tomu, aby je odložily, ale spíš přestanou chodit do školy. A to bude znamenat jejich větší separaci, odloučení od společnosti.

svoboda - 15. 3. 2004 - dasa je něco, čeho si my Evropané hodně vážíme. Nevím, zda bych svobody nosit to, co je mi příjemné, požívala i v domovských zemích oněch rozhořčených žen. Jsem si jista, že již na letišti bych kupříkladu v kraťasech budila přinejmenším veřejné pohoršení. Nikdo by se mnou nediskutoval o mých právech nosit to, co chci a bylo by mi dost rázně dáno najevo, že jsem povinna respektovat jejich kulturu. Já vím, že tento zážitek bych nikdy neměla, protože by mě ani nenapadlo se tam producírovat polonahá. Nedělám to ani zde, natož tam. Respektuji cizí zvyklosti a domnívám se, že po nich se chce pouze to samé. Také vím, že valná většina těch, jež nemohou nyní nosit zmíněné atributy víry do školy, by v domovských zemích svých předků, pokud by v nich setrvaly, do škol patrně ani nechodily. U muslimských žen se vzdělání nepodporuje tolik, jako u mužů. Jejich rodiče nebo prarodiče se přestěhovali do Evropy, aby měli lehčí a lepší život, aby mohli žít dle svých představ. Musí si však uvědomit, že se přestěhovali do sekulárního státu a že by to měli respektovat. Co se týče oněch žen - využívají i toho, že zde v Evropě je jim alespoň nasloucháno stejně jako mužům. Kdyby se ty samé ženy v zemi svých předků domáhaly práva nosit minisukně, jejich názor by jakožto názor podřadného pohlaví nikoho nezajímal a záhy by byly zahnány domů a nikdo by se s nimi rozhodně nemazal. ODPOVĚDĚT